Pucherna: Kotce
Morstadt: Stavovské divadlo
|
OBROZENECKÉ DIVADLO
Vzdělávací a výchovné úkoly nejlépe plnilo obrozenecké divadlo, protože mohlo oslovit i negramotné a chudé obyvatelstvo. Dramatikové zpracovávali zábavnou formou frašky nebo zpěvohry hlavně náměty z české historie. Ve svých hrách poukazovali na význam vlastenectví a dalších kladných hodnot a ctností. Nositeli pozitivních vlastností byli většinou uvědomělí Češi...
Kamenných divadel s českými představeními bylo minimum. Ve městech i na vesnicích vznikaly ochotnické soubory. Profesionální divadla bez stálé scény musela kočovat od jedné štace ke druhé (Tyl). Velký význam měla loutková představení (Kopecký), která navštěvovali dospělí i děti. Na venkově měly velkou tradici lidové hry a různé slavnosti (masopust, přástky, svatební obřady...). Bez jisté teatrálnosti se neobešla ani vystoupení zpěváků kramářských písní.
Počátky novočeského divadla
Průkopníkem českého divadelnictví byl Václav Thám (1765-1816). Psal první novočeské hry (Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera, Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj u Prahy, Švédská vojska v Čechách aneb Udatnost pražských měšťanů a studentů) pro Nosticovo divadlo a Boudu a založil C.k. vlastenecké divadlo (1786-1804). Jeho bratr Karel Ignác Thám (1763-1816) hry překládal (Macbeth, Loupežníci). Méně významnými dramatiky byli Prokop Šedivý (1764-1810), autor frašek Masné krámy aneb Sázení do loterie a Pražští sedláci, a Jan Nepomuk Štěpánek (1781-1844), který napsal veselohru Čech a Němec a historická dramata Břetislav I., Český Achilles nebo Obležení Prahy od Švédů.
|
Divadelní scény
Velký problém byl s divadelními sály, ve kterých by se směla hrát česká dramata. V průběhu 18. stol. proniká čeština do zámeckých divadel (Šporkova divadla). V pražském Divadle v Kotcích (1739-1783) hráli česky cizí herci, jazyková úroveň představení tedy nebyla moc vysoká, ani první novočeská hra Kníže Honzík (1771) nevynikala kvalitou, navíc šlo o překlad německé veselohry... Původní hry začalo soustavněji uvádět Nosticovo divadlo na Ovocném trhu až od roku 1785, ale česká představení se zde musela střídat s německými (název scény se změnil na Stavovské divadlo, když budovu zakoupily zemské stavy pro uvádění českých her). Významná byla dřevěná Bouda (1786-9) na Koňském trhu (Václavské náměstí), kde se hrála dramata bratří Thámů. V Praze se české hry provozovaly ještě v Růžodole, U Hybernů a v Karmelitské ulici.
|
Václav Kliment Klicpera (1792-1859)
Klicpera pocházel z Chlumce nad Cidlinou, zemřel v Praze. Vyučoval na gymnáziu v Hradci Králové, později se stal ředitelem pražského Akademického gymnázia, ze kterého udělal první český ústav v Rakousku. Učil Tyla, Erbena, Friče, Hálka či Nerudu. Byl skvělým hercem i dramatikem. Psal historické povídky (Točník) i hry (Blaník, Soběslav, selský kníže). Velké oblibě se těšily jeho veselohry (Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý, Veselohra na mostě, Každý něco pro vlast, Hadrián z Římsů...).
|
Václav Kliment Klicpera: Hadrián z Římsů
V komedii Hadrián z Římsů Klicpera paroduje oblíbené rytířské příběhy. Rytíř Světislav zaslíbil svou dceru Ruměnu Hadriánovi z Římsů. Ruměna ale miluje neurozeného Želmíra. Na Světislavův hrad dorazí kromě skutečného Hadriána také žoldnéř Srpoš a rytíř Soběbor, kteří se za něj postupně vydávají. Ruměna je odmítá, ale její otec nechce o svatbě s Želmírem ani slyšet. Svůj názor změní, když mu Želmír zachrání život. Nakonec se ukáže, že neduživý Hadrián o Ruměnu vůbec nestojí a že Soběbor se za Hadriána vydával proto, aby pomohl svému příteli Želmírovi.
|
Scéna z Klicperovy hry
Charakterizuj jednotlivé postavy.
Jakými prostředky dosahuje Klicpera komického účinku?
|
Josef Kajetán Tyl (1808-1856)
Tyl se narodil v Kutné Hoře a zemřel v Plzni. Byl Klicperovým žákem. Křižoval Čechy se svým kočovným divadlem, později se stal dramaturgem Stavovského divadla a redigoval časopis Květy (Květy české) a Pražský posel. Žil ve společné domácnosti s manželkou Magdalénou a její sestrou Annou, se kterou měl sedm dětí... Je autorem veselohry
Fidlovačka, báchorek Jiříkovo vidění, Tvrdohlavá žena, Lesní panna a Strakonický dudák, historických her Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, Kutnohorští havíři a Jan Hus a hry ze současnosti Paličova dcera. Napsal prózy Rozervanec nebo Poslední Čech. Tyl se snažil diváky především vychovávat. Mezi kladnými postavami najdeme vlastence, skromné a chudé lidi, milence nebo pohádkové bytosti, k záporným postavám patří národní odrodilci, prospěcháři, zpátečníci a Němci. Většina her končí vítězstvím dobra nad zlem.
Opona Josefa Platzera (1751-1810) znázorňující světnici
|
Josef Kajetán Tyl: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka
Fidlovačka je typickou hrou Josefa Kajetána Tyla. Jednoduchá zápletka s vlasteneckým námětem je doplněna mnoha písněmi. Podobné zpěvohry byly velmi oblíbené u českého publika. Význam hry spočívá hlavně v tom, že zde zazněla píseň slepého houslisty Mareše (autorem hudby byl František Škroup), jejíž první sloka se stala českou hymnou.
Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák aneb
Hody divých žen
Strakonický dudák je vlastně moderní pohádkou. Hlavní postavou je dudák Švanda, kterému pomáhá jeho matka – víla Rosava. Začaruje jeho hudební nástroj, ale Švanda zázračné dudy nedokáže správně využít. Uvěří podvodníkovi Vocilkovi, který chce na Švandových schopnostech zbohatnout. Putuje s ním do Ameriky, ale při prvních problémech ho Vocilka opustí. Naštěstí mu pomůže jeho milá Dorotka a šumař Kalafuna. Švanda poznává, že přátelství a láska jsou důležitější než peníze a úspěch a vrací se domů.
Josef Kajetán Tyl: Paličova dcera
Paličovu dceru můžeme označit za realistické drama ze současnosti. Hlavní hrdinka Rozárka se musí vypořádat s důsledky zločinu svého otce, kterého touha po pomstě dohnala až ke žhářství. Jako „paličova dcera“ má velké problémy se zařazením do společnosti, ale jak je v Tylových hrách zvykem, vše dobře dopadne. Obětavá Rozárka, která se stará o své osiřelé sourozence a otcův zločin dokonce vezme na sebe, najde lásku a získá odměnu od bohaté tety.
|
František Škroup
Píseň Marešova
Kde domov můj?!
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to napohled!
A to jest ta krásná země –
Země česká – domov můj!
Kde domov můj?!
V kraji znáš-li bohumilém
Duše útlé v těle čilém,
Mysl jasnou, vznik a zdar,
A tu sílu, vzdoru zmar:
To je Čechů slavné plémě –
Mezi Čechy – domov můj!
Premiérová cedule k Tylově Fidlovačce
Víš, co byla fidlovačka?
Co se dozvídáme o hlavních postavách z ukázek Tylových dramat?
Jaký je Švanda a Vocilka? Co můžeme říci o Rozárce?
|
Loutkové hry
První doklady o existenci loutek máme už ze středověku. Většina loutkových her nebyla určena dětem, ale dospělému publiku. Loutkáři přejímali zahraniční hry (Doktor Faust), čerpali náměty z knížek lidového čtení a upravovali dramata určená pro živé herce. V loutkových hrách navíc vystupovaly komické postavy jako Kašpárek nebo Škrhola.
Loupežníci a don Šajn loutkářky Arnošty Kopecké (1842-1914)
Loutky sedláka Škrholy a Hospodského od Josefa Róna z Vysokého nad Jizerou
|
Don Šajn
Don Šajn (zkomolenina jména don Juan) zavraždil otce své snoubenky Anny, protože nechtěl splnit svůj slib a dát mu svou dceru za manželku. Na útěku zabíjí také nevinného poustevníka a jeho duše propadá peklu. Komické situace jinak tragické hry rozehrává Šajnův sluha Kašpárek.
Strejček Škrhola
Zápletka veselohry Strejček Škrhola je velmi jednoduchá. Šlechtic Záruba odmítne dát svou dceru Adletu loupeživému rytíři Lorekovi. Ten se rozhodne pomocí lsti dobýt jeho hrad Valečov. Náhodou jeho plán vyslechne Kašpárek, který pospíchá Zárubu varovat. Na Valečov se vydá společně s popletou Škrholou. Díky pomoci rytířů ze sousedních hradů loupežníci neuspějí a Kašpárek i Škrhola dostanou zaslouženou odměnu.
|
Matěj Kopecký (1775-1847)
Kopecký prošel řadou zaměstnání. Byl vojákem, opravoval hodiny, živil se jako nádeník, cestář, kramář nebo obchodník s knoflíky a velbloudí srstí. Později získal koncesi k provozování „mechanických kumštů s marionetami“. Se svými loutkovými představeními objížděl české vesnice i městečka. Jeho repertoár zahrnoval přibližně 60 titulů a významně se nelišil od ostatních loutkářů.
Loutka Kašpárka
Sehrajte vybrané ukázky jako loutkové představení.
|
Internetové stránky
Tyl: České granáty
Historie českého loutkářství
Stavovské divadlo
Opony J.Platzera
Exkurze
Rodný dům J.K.Tyla, Kutná Hora
Muzeum loutek, Děčínský zámek
Muzeum loutkářských kultur, Chrudim
Divadelní oddělení Národního muzea, Praha
Mezinárodní institut loutkářského umění, Praha
Moravské zemské muzeum, Brno
Tipy
Hymna, divadelní hra L.Smoljaka (vyšlo na CD)
|
Doporučená četba
Černý, František: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha 2000
Dějiny českého divadla (2. a 3. díl)
Divadlo v Kotcích, Panorama, Praha 1992
Horyna, Václav: Důvěrné listy Václava Klementa Klicpery, Kruh, Hradec Králové 1982
Jiříkovo vidění a jiné příběhy, které podle divadelních her Josefa Kajetána Tyla dětem vypravuje Vladimír Kovářík, Albatros, Praha 1978
Justl, Vladimír: Václav Kliment Klicpera, Orbis, Praha 1976
Kačer, Miroslav: Václav Thám, Praha 1965
Kačer, Otruba: Josef Kajetán Tyl, Orbis, Praha 1959
Klicpera, Václav Kliment: Výbor z díla, SNKLHU, Praha 1955
Lidové hry z Moravy, Praha 1986
Locus amoenus – místo líbezné, Sborník příspěvků ze symposia o české hymně, KLO, Praha 1994
Loutkářské hry českého obrození, Československý spisovatel, Praha 1952 (Jan doktor Faust, Don Šajn, Strejček Škrhola...)
Menčík, F.: Prostonárodní hry divadelní, Holešov 1895
Sousedské divadlo českého obrození, Praha 1987
Spisy Josefa Kajetána Tyla (20 svazků)
Svět loutek, Kruh, Hradec Králové 1978
Vejrychová-Solarová, Božena: Loutky Matěje Kopeckého, Odeon, Praha 1974
Tyl, Josef Kajetán: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Praha 1945
Tyl, J.K.: Paličova dcera, Praha 1945
Tyl, J.K.: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, SPN, Praha 1956
|
Připrav si referát o některé z uvedených knih nebo internetových stránek.
Dřevěná loutka čerta
|
|
