Obsah
Obraz 1. světové války
Básníci
Pátečníci
Katoličtí spisovatelé
Levicoví romanopisci
Pražští Němci
Psychologická próza
Solitéři
Divadlo a film
+ Pohádkové příběhy
+ Knihy pro kluky a holky
+ Karel Čapek
Které motivy se nacházejí na dobovém plakátu Zrození republiky Československé?
|
ČESKÁ LITERATURA DO ROKU 1945
Vznik Československa přivítali s nadšením všichni Češi, včetně spisovatelů, kteří tomuto tématu věnovali své časové texty, především básně a novinové články. V samostatném státě již literatura nemusela plnit mimoestetické funkce jako v době národního obrození. Demokratická republika umožnila všem autorům svobodně publikovat svá díla. Cenzura se omezovala na mravnostní otázky. V české literatuře se zformovala řada uměleckých uskupení, jejichž příslušníky spojoval především společný světový názor. Šlo o autory demokratické (pátečníci, okruh kolem Lidových novin), levicové (avantgardisté, socialističtí realisté) a katolické (ruralisté). K významným proudům v literatuře patřila meditativní lyrika a psychologická próza. Oblíbené byly knihy humoristické (Jirotka, Žák), historické (Neff) či životopisné (Kožík). Světové proslulosti dosáhli německy píšící spisovatelé z pražského kruhu. Velkým tématem byly otřesné zážitky z 1. světové války, na konci 30. let potom hrozby nacismu, Mnichov, okupace Hitlerovými vojsky a zánik svobodného samostatného státu.
Velký znak Československé republiky
|
Periodizace
Vývoj české literatury v 1. pol. 20. stol. určovaly významné politické mezníky. Období před vznikem Československé republiky (1900-1918), včetně doby 1. sv. války (1914-1918), období meziválečné (1918-1939) včetně pomnichovské druhé republiky (1938-1939) a období Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945).
Které meziválečné spisovatele znáš?
Které z nich můžeme označit za avantgardní?
Které avantgardní směry se prosadily v české literatuře?
Které slovenské spisovatele znáš? Četl/a jsi některá z jejich děl? Proč?
První československou poštovní známku navrhl Alfons Mucha.
|
Vznik Československa
Drtikol: T.G.Masaryk
|
Vznik Československa
U zrodu samostatného Československa stály tři velké osobnosti – Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik, které působily v zahraničním protirakouském odboji. Už roku 1916 založili Československou národní radu, navázali kontakty s představiteli Dohody a začali organizovat československé zahraniční vojsko. Jejich cílem bylo rozbít Rakousko-Uhersko. Domácí odboj nemohl být tak radikální a usiloval pouze o federalizaci habsburské monarchie. Jeho čelnými představiteli byli Karel Kramář, Alois Rašín nebo Jaroslav Kvapil. Americký prezident Woodrow Wilson vyhlásil 8. ledna 1918 čtrnáct bodů, jejichž součástí bylo i právo národů na sebeurčení. Po skončení 1. světové války byla 28. října 1918 spontánně vyhlášena samostatná republika. Martinskou deklarací se k ní přihlásili i Slováci. Hranice nového státu nebyly dány čistě národnostně, vycházely i z historického a geografického uspořádání. Kromě území dnešní České republiky a Slovenské republiky byla součástí nového státu ještě Podkarpatská Rus. Vznikly symboly české státnosti jako státní vlajka, hymna a znak nebo prezidentská standarta. První známky a bankovky navrhl Alfons Mucha. Volební právo získaly i ženy.
|
Preissig: Hrr na vraha!
Jaký je tvůj názor na vznik samostatného Československa?
Která literární díla se odehrávají na Podkarpatské Rusi?
|
Československá republika
Malý znak ČSR
|
Československá republika
Prvním prezidentem Československé republiky se stal Masaryk, který se snažil nový stát vybudovat na ideálech demokracie, humanity a mravnosti. Jeho prosazování čechoslovakismu, tedy společného národa Čechů a Slováků, se nelíbilo národnostním menšinám, především Němcům, kteří se necítili v novém státě rovnoprávně. Kromě rozporů národnostních se museli představitelé Československa potýkat s hospodářskými a politickými krizemi nebo pokusy o převrat. Nejvýznamnějšími politickými stranami byli sociální demokraté, národní demokraté, národní socialisté, agrárníci, lidovci a komunisté. Jejich protiváhu tvořila autorita prezidenta. Kromě politiky Hradu nabízela jistou stabilitu i tzv. Pětka (pětice předsedů demokratických politických stran).
|
Československá bankovka od Alfonse Muchy
Co víš o životě v době první republiky?
Srovnej meziválečné Československo se současnou Českou republikou.
|
Výtvarné umění
Tichý: Břichomluvec
Zrzavý: Veles, slovanský bůh stád
Světelná plastika Zdeňka Pešánka
|
Malířství, sochařství, architektura, fotografie
Kromě avantgardních uměleckých skupin působila v Československu řada dalších uskupení, nejširším byl Spolek výtvarných umělců Mánes (1897), který vydával časopis Volné směry a uspořádal v Praze klíčové výstavy Rodinových soch (1902) a Munchových obrazů (1905). Skupina Sursum (1910), jejímiž členy byli Váchal, Zrzavý, Pacovský, Kobliha nebo Konůpek, měla blízko k dekadenci a symbolismu. Čapek, Špála, Kremlička a Zrzavý založili skupinu, která nesla název Tvrdošíjní (1918-1923) a hlásila se k moderním uměleckým trendům ve světě. Řada malířů šla vlastní cestou a můžeme je zařadit k určitému směru jen s obtížemi, například František Tichý, Jan Bauch, Alén Diviš nebo Vojtěch Preissig. V užitém umění se prosazuje styl Art Deco, pro nějž je typická moderní dekorativnost a využívání umělých hmot. Slovinský architekt Josip Plečnik realizoval na přání prezidenta Masaryka okázalou přestavbu Pražského hradu, jeho vrcholným dílem je kostel na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze. Významné budovy postavil Adolf Loos (Müllerova vila) nebo Ludwig Mies van der Rohe (Vila Tugendhat). Umělecké fotografii se věnoval František Drtikol, Josef Sudek, Jaromír Funke nebo Jaroslav Rössler. V době okupace vznikla uskupení Sedm v říjnu (1939) a Skupina 42, která sdružovala malíře (Lhoták, Hudeček, Gross) i básníky (Kainar, Kolář, Blatný).
Plečnikův kostel na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze
|
Sudek: Sklenice
Drtikol: Vlna
Rössler: Bez názvu
|
Mnichovský diktát
Postupné oklešťování Československa
Češi opouštějí Sudety zabrané Německem
|
Druhá republika
Označení druhá republika se vžilo pro Mnichovem okleštěné Česko-Slovensko v době od 30. září 1938 do 15. března 1939. Od 30. let rostl vliv nacionalistů. Na Slovensku usilovala o autonomii Hlinkova ľudová strana. Henleinova Sudetoněmecká strana byla mnohem radikálnější, protože za ní stál Adolf Hitler. Ten chtěl, aby Československo podstoupilo Německu území, kde žilo více než 50% Němců. Vláda na územní požadavky nepřistoupila a vyhlásila všeobecnou mobilizaci. V Mnichově se následně sešli představitelé Německa (Hitler), Itálie (Mussolini), Velké Británie (Chamberlain) a Francie (Daladier), aby se 30. září 1938 dohodli, že Hitlerovy požadavky musejí být splněny. Kromě Německa získalo pohraniční území také Polsko a Maďarsko. Češi a Slováci se museli z obsazených oblastí vystěhovat. Prezident Beneš se mnichovskému diktátu podvolil, vzápětí ale abdikoval a emigroval. Novým prezidentem se stal Emil Hácha. Na Slovensku se ustavila autonomní vláda v čele s Jozefem Tisem. V Čechách se ujala vlády Strana národní jednoty v čele s Rudolfem Beranem a politický vývoj směřoval k fašistické totalitě. 14. března 1939 byl vyhlášen samostatný Slovenský stát.
|
Bauch: Oplakávání
Měli se Češi vojensky bránit proti zabrání Sudet?
|
Okupace
Karel Höger a další umělci demonstrují v Národním divadle svou věrnost Německu po atentátu na Heydricha.
Charlotta Burešová: Transport (Terezín)
|
Protektorát Čechy a Morava
15. března 1939 obsadily německé jednotky české území a okupační moc zde zřídila Protektorát Čechy a Morava, který byl součástí Velkoněmecké říše. Nacisté se rozhodli využít maximální kapacity protektorátu pro své válečné potřeby. Řada lidí byla totálně nasazena na práci v Německu, další pracovali pro říši v českých továrnách, židovský majetek byl tzv. arizován (zabaven). Český národ měl být zcela poněmčen. Jeho elity skončily v koncentračních táborech, byly zavřeny vysoké školy, úředním jazykem se stala němčina. Teror eskaloval po atentátu na říšského protektora Heydricha 27. května 1942. Bylo vyhlášeno stanné právo, došlo k vyhlazení Lidic, přišla vlna zatýkání a poprav. Nejtěžší osud potkal Židy, kteří byli podle norimberských zákonů zbaveni občanských práv a postupně byli deportováni do terezínského ghetta, odkud putovali do vyhlazovacích táborů. Nacisté zakázali řadu spolků a zavedli přísnou cenzuru. Jedinou politickou stranou se stalo Národní souručenství, KSČ pracovala v ilegalitě a byla řízena emigrací z Moskvy. Oficiální exilové ústředí se zformovalo kolem prezidenta Beneše v Londýně. Politickou nesvobodu suplovala kultura. Umělci se uchýlili k jinotajům, obracejí se k slavné historii, humoru, lidskému nitru nebo vlastenectví. Masové účasti se těšila pouť na Říp nebo přenesení Máchových ostatků. Manifestační charakter měla i divadelní představení, sportovní zápasy a další povolená shromáždění obyvatel. Většina lidí zvolila pasivní rezistenci, do odboje se zapojili jen ti nejodvážnější, za což často zaplatili vlastním životem. Řada Čechů se ale přidala na stranu nacistů, jenom počet konfidentů gestapa se odhaduje na osmdesát tisíc. Po válce byli kolaboranti potrestáni a Němci vysídleni.
|
František Hudeček: 15. březen 1939
Co víš o událostech 17. listopadu 1939?
Co si myslíš o atentátu na Heydricha?
Jaký byl osud českých Romů v době protektorátu?
|
Internetové stránky
Dějiny Československa
Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
Životy na webu
Z historie Zakarpatské Ukrajiny
Kučera: Pražský Mánes, článek
Rulf: Kavárna Slávia, článek
Preissig, malíř
Rozpravy Aventina, časopis
Rozhledy po literatuře a umění, časopis
Uhde: Janáček, článek
Žák: Študáci a kantoři
Bankovky
Poštovní známky
Ghetto Terezín
Pronásledování a genocida Romů v českých zemích
Walden: Adolf Hitler Visits Czechoslovakia
eKnižnica
E-book for you
Slovak Online Library
Exkurze
Památník Terezín
Terezín
Památník Lidice
České muzeum výtvarných umění
Veletržní palác, Národní galerie v Praze
Vila Tugendhat v Brně
Müllerova vila od Adolfa Loose
|
Doporučená četba
Art Deco, přel. J.Pospíšil, Svojtka a Vašut, Praha 1997
Birgus, Vladimír: František Drtikol, Kant, Praha 2000
Buriánek, František: Česká literatura první poloviny XX. století, Československý spisovatel, Praha 1981
Čvančara, Jaroslav: Heydrich, Gallery, 2004
Götz, František: Literatura mezi dvěma válkami, ČSS, Praha 1984
Hácha, Emil: Omyly a přeludy, Primus, Praha 2001
Hilar, K.H.: Boje proti včerejšku, Praha 1925
Hrabák, Josef: František Kožík, ČSS, Praha 1984
Hrabák, J.: Karel Nový, ČSS, Praha 1983
John, Miloslav: Čechoslovakismus a ČSR 1914-1938, BARON&FOX, Beroun 1994
Josip Plečnik, Architekt Pražského hradu, Správa Pražského hradu, Praha 1996
Kalvoda, Josef: Geneze Československa, Panevropa, Praha 1998
Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky (3 svazky)
Klaricová, Kateřina: František Drtikol, Panorama, Praha 1989
Klimek, Antonín: Vítejte v první republice, Havran, Praha 2003
Kultura proti smrti, Stálé expozice Památníku Terezín v bývalých Magdeburských kasárnách, OSWALD, Praha 2002
Machovec, Milan: Tomáš G. Masaryk, Svobodné slovo, Praha 1968
Pachmanová, Martina: Neznámá území českého moderního umění: Pod lupou genderu, Argo, Praha 2004
Poetika české meziválečné literatury, ČSS, Praha 1987
Poláček, Jiří a kol.: Průhledy do české literatury 20. století, Cerm, Praha 2000
Rambousek, Jiří: Nesoustavná rukověť české literatury, Torst, Praha 2003
Spurný, Jan: Jan Bauch, Odeon, Praha 1978
Tomášek, Dušan: Deník druhé republiky, Naše vojsko, Praha 1988
Volné směry, Torst, Praha 1993
Zdenek Rykr (1900-1940), Galerie hl. m. Prahy (katalog k výstavě)
|
Vypracuj písemný referát o některé z uvedených knih.
Preissig: Barevná zkouška
Abstraktní malba Františka Kupky
|
|
