|
Sakja-pandita: Pokladnice moudrých rčení
4 Moudrý muž dovede odstranit vlastní vady, hlupákovi ta schopnost není dána. Orel umí zabíjet i jedovaté hady, neumí to však krákoravá vrána. 23 Žádnému z mudrců se nedostalo doma úcty. Spíš cizí země, ta ho uctít chce. Perly jsou vzácné… Ale touhu po nich kdo má na onom ostrově, kde nacházejí se? 78 Ti, kdo nesprávně činí, kdo jdou oklikou dlouhou, smějí se tomu, kdo správnou cestou jde si. Do Čuty, jednonožců země, na obou nohou vstoupíš-li, za člověka pokládán nejsi. 165 Ty, jejichž vzdělání září, leč srdce je plné temnot, odvrhni, protože horší než lotr jsou. Jedovatého hada, i kdyby na hlavě měl klenot, nepřechovává moudrý člověk na prsou. 223 Když s někým vstoupíš do zvlášť velikého sporu, v tím větší přátelství se možná promění. Na konci nejnesmiřitelnějšího rozhovoru většinou právě bývá smíření. 296 Říkáš si: „To jsem napálil toho ničemu!" Jenže spíš jen sám sebe podvedls a pohaněl Jestli kdo jedinkrát zalhal, už se v ničem mu nevěří, i kdyby svatou pravdu měl. 300 Těm ovšem, kdo námaze jakékoli se brání, se nenaplní ani tento život, ani budoucí. Neboť nepřijde člověk bez vlastního usilování na sebevíc úrodné půdě k zrní ani k ovoci. 347 Cokoliv na vlastní kůži necítíš příliš rád, to ty sám jiným nečiň ani. Pomysli, jakým hněvem se začneš sám obírat, když jiní tě jen trochu zraní. |