|
Alexandr Sergejevič Puškin: Boris Godunov
ŘEČNIŠTĚ NA RUDÉM NÁMĚSTÍ Přichází Puškin obklopený lidem. LID Carevič nám už poslal bojara. Sem všichni! Poslechnem si, co nám poví. PUŠKIN Občané Moskvy, carevič vám všem posílá po mně vřelé pozdravy. (klani se) Jak je vám známo, boží řízení vyrvalo careviče z rukou vraha, a on se vydal svého škůdce ztrestat, Borise však už skolil boží soud. A Dimitrije vítá celá říše. Sám Basmanov, jat vroucí kajícností, přivedl mu své pluky k přísaze. Hle, Dimitrij vám nese mír a lásku, chcete snad vy pro Godunovův rod vznést ruku proti zákonnému caru a potomkovi Monomachovu ? LID Ne. Nikdy! Nikdy! PUŠKIN Drazí Moskvané! Celý svět ví, co vy jste vytrpěli pod vládou surového vetřelce: trýznil vás vězněním a popravami, daněmi, dřinou, hladem, mučením! Dimitrij zahrne svou laskavostí bojary, šlechtu, vojsko, úřednictvo, kupce – a všechen, všechen čestný lid. Kdo z vás by se chtěl pošetile vzpouzet a zpupně jeho milost odmítat? Přichází, aby převzal trůn svých otců – moc jeho družiny je strašlivá. Bojte se boha, ctěte svého cara, poddejte se a složte přísahu, k Dimitrijovi do carského stanu vyšlete spěšně metropolitu, bojary, dvořany a starší z lidu vzdát vladaři a caru svému čest. Sestoupí z řečniště. Hluk v lidu. LID Co ještě mluvit? Vždyť má bojar pravdu. Ať žije tatíček car Dimitrij! MUŽIK NA ŘEČNIŠTI Teď, lidi, na palác, teď! na Kreml! Jdeme! To Borisovo štěně svázat! LID (valí se v davu) Utopit ho! Ať žije Dimitrij! Ať zhyne rod Borise Godunova! KREML. BORISŮV PALÁC. STRÁŽ U VCHODU Feodor u okna. ŽEBRÁK Dejte almužničku, pro Krista Ježíše! STRÁŽ Koukej zmizet, mluvit s vězni je zakázáno. FEODOR Běž, staroušku, já jsem větší chudák než ty, ty jsi na svobodě. Xenie pod závojem také přistoupí k oknu. PRVNÍ z LIDU Bratr a sestra! Chudinky děti, jako ptáčata v kleci. DRUHÝ Ještě je lituj, to prokleté plemeno! PRVNÍ Táta byl padouch, ale děti za nic nemůžou. DRUHÝ Jablko nepadne daleko od stromu. XENIE Bratříčku, bratříčku, zdá se mi, že k nám jdou bojaři. FEODOR To je Golicyn, Mosalskij – a ty druhé neznám. XENIE Ach, bratříčku, tak se mi srdce svírá! Golicyn, Mosalskij, Molčanov a Šerefedinov. Za nimi tři střelci. LID Ustupte, ustupte! Bojaři jdou. Bojaři vejdou do paláce. JEDEN z LIDU Kvůli čemu přišli? DRUHÝ Asi aby na Feodorovi Godunovu vymohli přísahu. TŘETÍ Opravdu? – Slyšíš ten rámus vevnitř? Něco se tam děje! Perou se... LID Slyšíte? Pískot – to je ženský hlas – pojďme tam! Dveře jsou zamčené – křik zmlknul. Otevřou se dveře. Na schodišti se objeví Mosalskij. MOSALSKIJ Slyš, lide! Marie Godunovna a její syn Feodor se otrávili jedem. Viděli jsme jejich mrtvoly. Lid hrůzou oněmí. Co mlčíte? Volejte přece: ať žije car Dimitrij Ivanovič! Lid zůstává němý. |