|
Historií dvanácte o bratru Janu Palečkovi
Pracuje u chudých Bratr Palček měl obyčej v létě choditi pomáhati do vsi chudým lidem jejich chalup pokrývati a opravovati; ale k stolu chodil tu, kde viděl veliké stavení, k zemanu neb k šafáři. Jemuž někteří říkali: „Bratře Palečku, všaks u nás nedělal, proč u nás jíš?" Odpověděl Paleček: „Víš-li co, bratře, ou, když ty budeš tak nuzný a chudý jako onen, tehdy já tobě budu pomáhati dělati; a když on bude tak bohatý jako ty, tehdy půjdu k němu jísti." A tak sou lidé rádi u sebe Palečka mívali. Ujímá se nemocného Některého času šel Palček podlé obyčeje svého mezi chudé do špitálu k sv. Pavlu. I našel za městem jednoho nemocného člověka v hnoji, kteréhož se lidé štítili a do špitálu ho přijíti nechtěli pro nenakažení jiných. Tehdy bratr Paleček běžel do Tejna v Praze k mistru Janovi Rokycanovi, arcibiskupu, a řekl: „Ach, zle se děje, zle, bratře Rokycane! Nalezl sem tam v hnoji zakopané tělo Boží, ano samého Krista. A protož prosím tebe, což nejrychleji můžeš, vyprav se mnou čtyry žáky, aby mi ho pomohli zdvihnouti a k tobě poctivě přinésti." A tu ihned Rokycan vystrojoval s Palečkem čtyry žáčky malý v komžičkách se zvonečky. Ale Paleček, uzřev ty žáčky malý, řekl: „Ach, bratře Rokycane, nic to není; však pošli se mnou ty čtyry hrubý trulanty mocný s nosidly; neb budou míti co nýsti." Rokycan tak učinil a vyslal s ním čtyry veliké kumpány ze školy s nosidly; a když tam přišli, řekl Paleček: „Nuže, milí bratří, teď máte tělo Kristovo; pomozte mi je poctivě na nosidla vložiti a k bratru Rokycanovi donésti." A když ho k němu na faru přinesli, řekl Paleček: „Nuže, bratře Rokycane! Máš tu ubohého malého Krista; prosím tebe, přioděj ho a učiň nad ním milosrdenství, tak jakž jiné učíš: to samému Bohu učiníš." A tak Rokycan musil toho chudého člověka do špitálu dáti donésti a přiodíti, prvé nežli bratr Palček odšel. Hovory s rybami Jednou v čas oběda přišel Paleček do královské světnice, kde seděl král Jiří se svými dvořany u velikého stolu. Jakmile ho uviděli, zvali ho jako obyčejně k sobě. Paleček si však nesedl k veliké královské tabuli, nýbrž usadil se ke stolu u dveří, na němž bylo prostřeno pro služebnictvo. I začalo se jíst a služebnictvu byly přineseny drobné ryby plotice. Tu Paleček vzal jednu, přistrčil si ji k uchu a ptal se jí: „Prosím tě, nevíš něco o mém bratrovi? Ne, nevíš? Neví." Položil plotici, vzal druhou a ptal se té, pak položil i tu a začal se vyptávat třetí. Služebnictvo se dalo do smíchu, až si toho král všiml a zeptal se: „Co se děje?" „Milostivý králi," odpověděl maršálek, „bratr Paleček sedí s mládenci u stolu a mluví s rybami." „Bratře Palečku, co tam děláš? Jak to, že mluvíš s rybami?" zeptal se král. „To je tak, bratře králi," odpověděl Paleček, „měl jsem bratra rybáře a on utonul v řece při lovení. A tak se tedy ptám těch ryb, zdali o něm něco nevědí." „A co říkají?" tázal se král s úsměvem. „Říkají, že o něm nic nevědí, protože jsou ještě tuze malé. Mám se zeptat těch velkých na tvém stole, ta prý vědí víc." Král Jiří dobře porozuměl Palečkovu žertu, zasmál se, dal naložit na mísu ty nejpěknější ryby ze svého stolu a poslal je Palečkovi. Pak bratr Paleček nakrmil služebnictvo velkými rybami a králi Jiřímu a dvořanům dal na srozuměnou, že čeleď zaslouží za svou práci stejně vydatný oběd jako její páni. |