|
William Shakespeare: Hamlet
Hamlet: Být nebo nebýt. Jak to rozhodnout? Je důstojnější mlčky sklonit hlavu před potupnými šípy osudu, nebo vzít zbraň a příval trápení ukončit navždy vzpourou? – Zemřít, spát, a dost, už nebýt! V spánku najít klid po strastech duše, po tisíci ranách strpěných za živa. To by byl cíl, po jakém možno toužit – zemřít, spát! Spát – snad i snít! To je ta překážka: sny, které možná přijdou v spánku smrti, až unikneme trýzním v tomto světě, nás nutí váhat – proto žijeme tak dlouho, třeba v neštěstí! Vždyť kdo by jinak snášel bičující výsměch, bezpráví mocných, křivdy nadutých, tupení lásky, nespravedlnost, sprostotu úřadů a drzou pěst, s níž bezectnost se vrhá na schopné, kdyby jen věděl, že mu rána dýkou zajistí oddech. Kdo by setrval pod tíhou otrockého života, kdyby v nás hrůza z toho, co je po smrti, tam v nezbádané zemi, odkud se ten, kdo vešel, nevrací, nemátla vůli, kdyby nenutila poddat se raděj přítomnému zlu než prchat k jinému, jež neznáme. Tak vědomí z nás dělá zbabělce, původní barva rozhodnosti bledne pod neduživou šedí myšlenky, i naše nejráznější záměry se touto bázní nemohoucně hroutí a čin z nich nevzejde... |