|
Friedrich Schiller: Na radost
Radosti, ty jiskro skvoucí, sličná nebes vládkyně, vstupujeme s láskou vroucí, božská, do tvé svatyně. Vše, co módou děleno je, spojí se zas mocí tvou, kde spočine peruť tvoje, všichni lidé bratry jsou. Sbor Spějte v náruč, milióny! Políbení lidem všem! Bratři – v světě nadhvězdném dobrý otec k nám se kloní. Ten, kdo získal velkou cenu, přítele, jenž má ho rád, ten, kdo spanilou má ženu, s námi smí se radovat. I ten, komu v celém světě jediný jen patří druh! Kdo jste sami, odejděte, v slzách opusťte náš kruh! Sbor Každý z kruhu velikého sympatii hold svůj vzdej! Vzhůru k hvězdám vede jej, tam, kde trůn je Neznámého. Radost každý tvor vždy pije z ňader věčné přírody, stopou růží jejích žije člověk dobrý, člověk zlý. Polibky nám dala, révu, přátelství až za hrob sám, rozkoš byla dána červu, anděl k Bohu hledí tam. Sbor Poklekáte, milióny? Míříš, lidstvo, za Tvůrcem? Hledej v světě nadhvězdném, nad hvězdami k nám se kloní. Radost je vždy vzpruha nová v nekonečném vývoji. Radost, radost žene kola v obrovitém orloji. Ze semene vábí květy, nová slunce z věčných sil, ve vesmíru hýbá světy, které hvězdář nespatřil. Sbor Zvesela, jak slunce skvící letí drahou vytčenou, spějte, bratři, cestou svou šťastně jak rek vítězící. Ze zrcadla pravdy skvělé na vědce se usměje, řídí cestu trpitele tam, kde vrchol ctnosti je. Na slunečné hoře víry uzříš její vlajky vlát, až se zlomí smrti síly, v sboru andělském ji stát. Sbor Pro svět lepší, milióny, čelte hrdě strastem všem! Tam v tom světě nadhvězdném s odměnou Bůh k vám se skloní. Bohům nelze splácet stejnou, krásné je jim roven být. Ať se stesk a bída vejdou se šťastnými potěšit! Dost už hněvu, rozhořčení, zapomeňme na svou zášť, lítostí ať sklíčen není ani sok a škůdce náš. Sbor Škrtněm viny mezi námi! Usmířen buď celý svět! Jak my budem soudit teď, usoudí Bůh nad hvězdami. Radost v číších vína tryská, z hroznů zlatou krví tou divoch umírněnost získá, zoufalství ctnost rekovnou – Bratři, vstaňme z místa svého, plný pohár koluje, k nebi pěna stříká z něho: Dobrý duch ať panuje! Sbor Ten, jejž chválí hvězdy samy, andělů sbor pěje mu, číš tu duchu dobrému nahoře tam nad hvězdami! Zůstat pevný i v zlé době, nevinnosti pomáhat, vytrvat vždy v daném slově, neústupně v pravdě stát, bez bázně se mužně chovat i před trůnem královským, zásluhu jen oceňovat, přítrž učinit všem lžím! Sbor V svatý kruh ten vstupte s námi, přísahejte nad vínem, že stát budem v slibu svém, při soudci tam nad hvězdami! |