|
Omar Chajjám: Čtyřverší
4 Do hrnčířovy dílny vtrh jsem nenadále, u kruhu mistr pracuje tam stále: hrdla a ucha džbánů dělá – odvážlivec! – jak z dlaně žebráka, tak z lebky krále. 20 Leckterá poušť luhem tulipánů byla, jichž barva krve krví všemocných se zabarvila, a každá snítka fialky, jež vyrůstá tu v trávě, je hlína oživlá, jež z krásy krasavice zbyla. 67 Nad prchavými okamžiky musíš bdít: bez radosti a štěstí žádný nenech odejít. Věz, jediný že poklad světa, jeho zisk, je život. Jak jej strávíš, takový jej budeš mít! 106 Nech Bytí být – nač obavu mít z něho? K čemu jsou chmury srdce zmučeného? Vesele žij a do světa si radost přivolej – s tebou se neradili na počátku všeho! 114 Nejsi-li slepý, hroby všude viz – co na světě krom falše našel bys? jen slávu šáhů ztlívající v hlíně a tváře krasavců, jež rozežírá hmyz. 137 Já na svět přišel – jaký užitek a cíl? Já odejdu – a světa lesk se nezvětšil. Dvě uši mám, leč neuslyší žádné z nich, ten příchod můj i odchod – k čemu byl?! |