|
Jules Romains: Unanimní život Jednou My budeme jednou kolečka, jež budou chtít jen fungovat; z mosazi budem, z železa, ale ne z duše. Budeme přesně vydávat sílu, jež bude nám svěřena. To, co vezmeme pohonu, podáme dále převodům a nenecháme si pro sebe, ni z čeho uplést myšlenku. Budeme snít, jak zmírniti skřípání své, jak rozlít je v olejny šum a klouzavý. My vypotíme mlčení tučné a plné energie. Ochotně příjmem radost mdlou a ženskou, býti konánu. Tu všechny naše záchvěvy, stoupání krve a vzestup šťáv, přílivy nervů, skoky svalů, pohyby všechny, jež se tísní ve spěchu v teplých světnicích a v patrech těla našeho, nebudou nežli otřesy částí, jež dobře zapadají a každá každou pohání. Budeme z činu a železa. |