Paul Fort: Francouzské balady Kolo Kdyby si všechny dívky světa ruce podaly, snadno by všechna moře světa kruhem objaly. Kdyby všichni chlapci světa chtěli námořníky být, přes moře by z jejich bárek krásný most šel postavit. Tak by mohli lidé kolo kolem světa udělat, jen kdyby si všichni svorně dokázali ruce dát. Paul Fort: Námořnická láska Píseň námořníka Měl jsem rád matku, po ní dceru. Jsi námořník, odpluješ v dál. Před cestou matku miloval; a po návratu měl rád dceru. A kdopak se dnes o to stará! Čí úsměv chce mi vyčítat? Smuten jsem jel, vracím se rád. Matka je mrtva, matkou dcera. Jsi námořník, odpluješ v dál. Vida, už abych odplul zase. „Až vrátím se po dlouhém čase, děvče, tvou dceru bych si vzal." Když na moři mi léta běží, jí zlíbí se a v hrob se klade. Proč nemá být růžová, svěží, když vzpomínky jsou věčně mladé? A kdopak se dnes o to stará! Čí úsměv chce mi vyčítat? Vadí vám, když odjíždím smuten, že se chci vracet trochu rád ? Paul Fort: Slyšte křepelku Na krásných mostech v Paříži Na krásných mostech v Paříži, na mostech i na nábřeží, u zábradlí a u mříže, na mostech krásné Paříže, na mostech i na nábřeží být bloudem, na tom záleží. Zpívá, mi hlasem sirény pára, má liliovou běl, královny přízrak ztracený, o níž můj Villon kdysi pěl? Na krásných mostech v Paříži, na mostech i na nábřeží maškarní mumraj veselý, na mostech krásné Paříže, na mostech i na nábřeží pod masky skryjte veselí. Zíváš na mostě, Jindřichu? Pojď se mnou, starý kamaráde, k Starci, jemuž je do smíchu, zalistujem si v Henriádě. Na krásných mostech v Paříži, tam na mostech i na nábřeží, plyň, vodo, větře, foukej svěží, na mostech krásné Paříže, na mostech a tam na nábřeží svět bláznivě ať dál si běží. Poskoci, učni, velcí, malí, ve shonu farář, notáři, pošilhávají na žížaly, jež učí plavat rybáři. Na krásných mostech v Paříži, na mostech i na nábřeží, už hrouzek letí na udici, na mostech krásné Paříže, na mostech a na nábřeží ulovme si svou motolici! Je blaho plivat do vody? Ach, to je vážně potěšení, v bídě útěcha větší není než z mostu plivat na lodi. Z těch krásných mostů v Paříži, z těch mostů a z těch nábřeží, ó mihotavá měnlivost, z těch krásných mostů v Paříži, z těch mostů a z těch nábřeží shlédněte na svou zpozdilost. Rozzvučela se Marie a Notre-Dame se začal chvět. Jak srdce mé však nebije. Bursovní most je samý květ. Na krásných mostech v Paříži, na mostech i na nábřeží, květ máje prchavý je host na mostech v krásné Paříži, na mostech i na nábřeží ověnčete mou zpozdilost! Fort, Paul: Francouzské balady, přel. J.Konůpek, SNKLHU, Praha 1960