|
Karel Toman: Torzo života Ráj Ve spirále jsme kroužili kol stromu zapovězeného. Ty plody voněly v plamenech slunce a my měli hlad. Ve zracích ženy plálo pokušení a ruce se jí třásly touhou. – Ty moudrý hade, tebe miluji. Pověz nám více o zlém bohu. Proč o hladu nás nechá bloudit ? Proč vůni nejprudší dal plodům, když nám je zakázal? Rci svému bohu, jak ho nenávidím! I my jsme bohové? Dík, filozofe. Má snědá Evo! Tělo sametové! Karel Toman: Melancholická pouť Mým snem jsi prošla… Mým snem jsi prošla, jako zjevení alejí tmavou v půlnoci jde tiše. A skoupý vínek černé zeleni, jenž celovat chtěl čelo tvé i vlas, již vadne, chřadne, hořkou vůní dýše. A neznám ani jméno tvé. Tvůj hlas a rytmus kroků v mojich smyslech dřímá. A reflex tvojich očí radostných mi dává zapomenout, že je zima, že na stromech a v duši leží sníh. Karel Toman: Sluneční hodiny Hlas noci Město tě volá, odbojného syna, ó slyš. Ať kladivo jsi, nebo kovadlina, ty zníš. Odvěká píseň, boj a věčné drama hra v tmách, a tvoje duše žíti chce je sama a v snách? Milión tónů v symfonii splývá a hřmí. Z doupěte vyjdi: život světa zpívá z mé tmy. Karel Toman: Měsíce Září Můj bratr dooral a vypřáh koně. A jak se stmívá, věrnému druhu hlavu do hřívy položil tiše, pohladil mu šíji a zaposlouchal se, co mluví kraj. Zní zvony z dálky tichým svatvečerem; modlitba vesnic stoupá chladným šerem. Duch země zpívá: úzkost, víra, bolest v jediný chorál slily se a letí k věčnému nebi. Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím. Karel Toman: Stoletý kalendář Sur le pont d'Avignon Na avignonském mostě se tančí, o avignonském mostě se zpívá, však písnička je krátká i taneček je krátký, jen voda věčně šumí. Na avignonském mostě stál papež, po avignonském mostě šly věky a dneska se tu loučí s Provencí český básník. Jen voda věčně šumí. Na avignonském mostě – bud sbohem! – na avignonském mostě au revoir! cypřiše s olivami kouzelné sladké země. Jen voda věčně šumí. Na avignonském mostě dík tobě, na avignonském mostě zdráv stojím a sním, jak tu kdys kráčel král český Karel Čtvrtý. Jen voda věčně šumí. Na avignonském mostě se tančí, o avignonském mostě se zpívá jak na tom pražském mostě. Písnička dlouhá, dlouhá. A voda věčně šumí. Karel Toman: Pohádky krve Sen Ta bizarní chvíle! Tvé vlasy kol hrdla mého se stočily, jak hadi je sevřely, rdousily tvé vášnivé vlasy. A bolestná rozkoš mým tělem se rozlila zhasínavě a zmíravě tekla k hlavě, když prosákla tělem. Mé oči semkly se. A tvoje ruka bílá je lehce zatlačila. |