|
Molière: Lakomec
Třetí dějství, výstup 1 HARPAGON Odhodlal jsem se – odhodlal jsem se uspořádat dnes večer hostinu. JAKUB Světe, zboř se! To je div. HARPAGON Uvaříš nám něco dobrého? JAKUB Když mi dáte hodně peněz, beze všeho. HARPAGON K čertu! Pořád jenom peníze! Nic jiného nedovedou, než křičet: peníze, peníze, peníze! Ustavičně mají jen to jedno v hubě: peníze! Od rána do večera: peníze! To je jejich! Peníze! VALÉR Něco tak drzého, kmotře Jakube, jsem jakživ neslyšel. Dobře uvařit za moc peněz, to nic není. To je to nejlehčí na světě. To dovede každý pitomec. Ale za málo peněz uvařit hodně a dobře, to dělá kuchaře. JAKUB Za málo peněz hodně a dobře? VALÉR Samozřejmě! JAKUB Víte co, pane správce? Když jste takový chytrák, ukažte mi to a uvařte tu večeři místo mne! Beztoho tu do všeho strkáte nos, jako by se bez vás nic neskončilo. HARPAGON Budeš zticha! Tak co potřebujeme? JAKUB Tuhle pan správce vám za málo peněz uvaří hodně a dobře. HARPAGON Odpověz, nač se tě ptám! JAKUB Kolik vás bude u stolu? HARPAGON Osm nebo deset. Ale počítej osm! Když se nají osm, nají se i deset. VALÉR Samozřejmě. JAKUB Tak to bychom, dejme tomu, měli: čtyři polévky s bohatším závarem a pět mis předkrmů. Polévky: račí, koroptví s kapustičkou, zdravotní z jemných zelenin a kachní s bílou ředkvičkou. Předkrmy: sekaná z kuřat, paštika z holoubat v županu, rizoto, smetanový klobás a lanýže. HARPAGON Člověče! Vždyť to je jídla pro celé město. JAKUB Pečené: Pyramida z různých pečení na velemíse: dvě velké telecí ledviny po panensku, tři bažanti, tři kapouni, tucet holoubat, šest perliček, tucet koroptví, dva tucty křepelek a tři tucty kvíčal. HARPAGON (mu zacpe ústa) Mlč, bídáku! Chceš mě přivést na mizinu? JAKUB Jako dezert... HARPAGON Ještě nejsi zticha? VALÉR Chceš, aby všichni pukli? Nebo si snad myslíš, že milostpán si zve hosty, aby je zabil obžerstvím? Jen si přečti nějakou zdravovědu nebo se optej lékařů, jestli je něco horšího pro lidské zdraví než nestřídmost v jídle. HARPAGON Svatá pravda! VALÉR Pamatuj si, kmotře Jakube, ty a všichni kuchaři na světě, že tabule, přetížená krmí, je vražda, hotová vražda. A že se hostitel, který to se svými hosty myslí dobře, řídí především pravidly nejpřísnější střídmosti. A že podle výroku jednoho starověkého mudrce člověk má jíst, aby žil, a ne žít, aby jedl. HARPAGON Skvěle řečeno! To je báječné. Pojď sem, ať tě za ten výrok zulíbám! To je nejkrásnější výrok, jaký jsem kdy slyšel. Člověk má žít, aby jedl, a nejíst, aby. . . Ne, tak to není. Jak jsi to řekl? VALÉR Člověk má jíst, aby žil, a ne žít, aby jedl. HARPAGON Tak je to! Slyšels? – Kdo je ten génius, který učinil tento výrok? VALÉR Nevzpomenu si teď, jak se jmenoval. HARPAGON Rozhodně nezapomeň mi ta slova napsat: dám si je zlatými literami vyrýt nad krbem v jídelně. VALÉR Nezapomenu. A co se týče večeře, jen to nechtě na mně. Však to všechno zařídím, jak to má být. HARPAGON Udělej to! JAKUB Tím líp! Aspoň s tím budu mít míň práce. HARPAGON Pamatuj, aby tam byla taková jídla, co se jich moc nesní a co hned z kraje nasytí. Jako třeba hodně tučné prasečí, boby se skopovým nebo vařená sekaná s pořádnou přílohou mrkve. VALÉR Spolehněte se na mne! HARPAGON A teď, kmotře Jakube, hleď, abys dal do pořádku kočár a uchystal koně. Pojedeš s nimi na trh. JAKUB S našimi koňmi, milostpane? S těmi tak někam dojedu! Vždyť ty už ani neuzdvihnou nohy. Neřeknu, že leží na stlaní, to by mě musil Pán Bůh trestat, protože žádné nemají. Ale mají u vás pořád tak přísný půst, že to už ani nejsou koně, ale mátohy nebo strašidla na způsob koní. HARPAGON Simulanti! Vždyť nic nedělají. JAKUB A když nic nedělají, myslíte, že nemusí žrát? Tak si myslím, že by jim, chuděrám, bylo stokrát milejší, kdyby dělali, až by se z nich kouřilo, a taky podle toho žrali. Srdce mi to může utrhnout, když je tak vidím samou kost a kůži. Vždyť já k těm svým koním mám takový cit, že mi to přijde, jako bych to byl já sám, když je tak vidím zkoušet. Každý den si pro ně utrhuju od huby. To už ani není lidské, milostpane, být takhle nelítostný k bližnímu. HARPAGON Snad nebude tak zle pro těch pár kroků na trh a zpátky. JAKUB Ne, ne, milostpane, netroufám si s nimi jet, a šlehnout je snad ještě bičem, chuděry, to by mi musela ruka upadnout. Jakpak chcete, aby utáhli kočár, když se sami sotva vlečou? VALÉR Řeknu sousedovi Picardovi, aby je řídil: tuhle toho beztoho budeme potřebovat tady, aby chystal večeři. JAKUB Budu jenom rád, když nezdechnou pod mou rukou. VALÉR Kmotr Jakub dělá citlivého. JAKUB A pan správce důležitého. HARPAGON Tiše! JAKUB Já tyhle lichometníky ani cítit nemůžu. A já to dobře vidím, že všechno, co dělá, to věčné odměřování chleba a vína a dříví a soli a svíček, že to všechno dělá jen proto, aby vás pošimral a aby se vám zalichotil. Z kůže bych vyletěl, když na to koukám, a je mi to líto, když pořád musím poslouchat, co se o vás říká. Vždyť já vás mám celkem rád, i když mám na vás vztek, a hned po mých kobylách jste mi ten nejmilejší člověk na světě. HARPAGON A moh bys mi říc, co se o mně říká? JAKUB Moh, milostpane, kdybych věděl, že se proto na mne nebudete zlobit. HARPAGON Nebudu, ani dost málo. JAKUB Račte odpustit, ale já moc dobře vím, že vás to dopálí. HARPAGON Vůbec ne! Naopak! Uděláš mi radost. Bude mi to moc a moc milé, když se dovím, jak se o mně mluví. JAKUB Tak když to mermomocí chcete vědět, řeknu vám to rovnou: Ať člověk přijde kam přijde, všude si z vás dělají dobrý den. Všude si z nás střílejí, že sloužíme u vás. Všude jsou bez sebe rozkoší, když vás můžou drbat a vymýšlet si o vás historky, jaký jste škrob. Jeden povídá – jeden povídá – ale vy se budete zlobit. HARPAGON Jen povídej. JAKUB Že si dáváte tisknout zvláštní kalendář, kde postní dny jsou značeny dvakrát, abyste čeládce moh dvakrát utrhovat na stravě. Druhý zas, že se se služebnictvem vždycky chytíte před Ježíškem nebo než jde od vás, abyste měl důvod nic mu nedat. Třetí vypravuje, jak jste prý žaloval o náhradu škody sousedovic kočku, že vám sežrala kost od šunky, čtvrtý zas dává k lepšímu, že vás jednou v noci načapali, jak jste vlastním koním krad od huby oves a že vám jich váš kočí, ten, co tu byl přede mnou, potmě nandal nespočtených, a vy že jste ani necek. Zkrátka, člověk se ani nemůže ukázat mezi lidmi, aby neslyšel na každém kroku, jak si vás podávají. Jste vykřičený po celém městě a kdekomu pro smích. A jinač vám neřeknou než ten špína, ten krkoun, ten vydřiduch, ta pijavice. HARPAGON A ty jsi pitomec, padouch, darebák a nestyda. (Bije ho) JAKUB Neříkal jsem vám to, že se budete zlobit, když vám řeknu pravdu? HARPAGON Abys věděl, jak se se mnou mluví. (Odejde) Čtvrté dějství, výstup 7 HARPAGON (vbíhaje bez klobouku křičí už ze zahrady): Zloděj! Vrah! Loupežník! Chyťte ho! Chyťte ho! Ó spravedlnosti! Spravedlivé nebe! Jsem ztracen! Jsem zničen! Zabili mě! Ukradli mi peníze! Kdo to může být? Kam se poděl? Kde vězí? Kde se schoval? Co podniknout, abych ho dopadl? Kam se rozběhnout? Není snad tam? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! (Chytaje sám sebe za ruku) Vrať mi mé peníze, taškáři ... Ach, to jsem já. Už se mi z toho plete rozum, a já nevím, kdo jsem, kde jsem a co dělám. Achich! Mé milé peníze! Mé chudinky penízky! Oloupili mě o vás, vy moji hodní přátelé, a já, připraven o vás, já s vámi pozbyl své jediné podpory, své útěchy, své radosti. Jsem hotov a nemám na tomto světě již co pohledávat. Bez vás nemohu žít. Je se mnou amen, jsem u konce svých sil, umírám, jsem mrtev, jsem pohřben! Což tu není nikoho, kdo by mi ráčil pomoci? Kdo by mi vrátil mé milované penízky, nebo mi aspoň dal vědět, kdo mi je vzal, a vzkřísil mě tak opět k životu? Ne? Co říkáte? Nikde nikdo? Ať již spáchal tu krádež kdokolivěk, musil si to moc dobře vyčíhat. Vybral si, šibal, právě chvíli, kdy jsem rozmlouval se svým zrádným synem. Pojďme! Dojdu si pro spravedlnost a dám vyslechnout celý dům, služky, sluhy, syna, dceru a nakonec i sebe. Jaká to hromada lidí! Ať se podívám na kohokoliv z nich, na každého mám podezření a každý se mi zdá být zlodějem! Ach! O kom si to tam šeptají? O tom, kdo mě okradl? Co to tam nahoře tropí za povyk? Je tam snad ten můj zloděj? Ó, smilujte se nade mnou, a víte-li někdo o mém zloději, poníženě vás prosím, povězte mi to! Neskrývá se mezi vámi? Všichni na mne patří a potichu se hihňají. Uvidíte, že jsou na té krádeži, spáchané na mně, nepochybně spoluvinni. Nuže, rychle! Pro komisaře, dráby, profousy, soudce, mučidla, šibenice a katy! Dám všechny oběsit, a neshledám-li se znova se svými penězi, oběsím nakonec sám sebe. |