|
Píseň veselé chudiny
Jižť nám zima přišla, slyštež, odraní! Zle sme se přivoděli a šatuov nenie! Zlý vietr věje, zlá naděje! Sychravice jdú jedna za druhú, činíť nám túhu. A snieh prší zhusta, to zlé znamenie! Plášček, kabát zedraný, nohavic nenie. V létě spáchom, nic nedbáchom, co v zimě bude. Náš těžký trude, ano šatky chudé! Milí chudí, těšmy se, radost se nám stala! Šaty s nás opršaly, hlava oblínala! Milí chudí, nuže nás pudí. Kterak učiniti? Nelze jinak býti než bohu poručiti. Kukly nám zle skrájeli, kusá jich nenie. Což smě psoty naseli, toť bude plenic! Z snopa čtvrtce, smutno srdce. O čem do Čech jíti? Sobě odtušiti a do krčmy jíti. Pójdeme-li do krčmy, nechtie nám naliti. Ach, kterak jest nechutno z suché čieše píti! Truchel pěšec, lačen měšec. Kterak učiniti? Sobě odtušiti, bohu poručiti. Buoh jest ščedrý dařitel, komuž ráčí dáti; na něm nelze vyláti ani vyhněvati. Komuž ráčí, bez rozpači dáť mu všeho dosti z své hojné milosti se vší ochotností. Zastavme kyj s palicí, však zbroje netřeba! Kázem piva naliti a úupíme chleba. Draho cení, peněz není! Všecko, což kúpiti, vždy musíme mieti, byť nám bylo vydřieti. V pátek naše hody: úkrop z studené vody, kyselice s ščavú, zaur se vší špatnú stravú. Budú ryby? Nelze chyby, v Dunaji a v moři, dražší než úhoři, delší než pískoři. Když bude v sobotu, budem mieti psotu. A v neděli ráno v žaludku prostranno. Sedem k stolu chudí spolu, kázem sobě dáti větru posniedati a nic obědvati. A kuchaři naši vaří nám ze mhly kaši, za tmy zvěřinu, ve snách jeleními, náton pařie, trdlo vařie, chtiece hosti ctíti, krmičku učiniti. Nechajžť jsú s ní zbiti! Nechajíc hrubých krmí, milujme zelé, jelito s krúpami, mléko kyselé, a zaštpici, kapalici, s mákem valdyně, uzené, dýně, hrách na okříně! |