|
Viklefice
Stala se jest příhoda nynie tohoto hoda, že jedna viklefice pozvala k sobě panice, a chtiec ho vieře naučiti a řkúc: – Pro Ježíše, přiď ke mně velmi tiše! Chci tě vieře naučiti, ač ty mne chceš poslúchati, chciť Písmo otevříti. Panic viklefce odpovědě a na ni velmi míle hledě řka: –Já chci rád vše učiniti, ač ty mne chceš naučiti v tvém zákoně býti. Vece viklefka: – Zezři na mě, panice, přid ke mně až po klidu, když tu nebude lidu; chciť Písmo zjeviti. Panic bez meškánie učini jejie kázanie. Po večeři v neděli, když uhlédal svú chvíli, přišel jest k ní tiše. Vece viklefice bez lenosti: – Vítaj, mój milý hosti, co sem dávno žádala, po němž má duše prahla! Rač ke mně vstúpiti, se mnú málo poseděti, chciť Písmo vyložiti, biblí i také čtenie; s námať žádného nenie, budeš sám obierati. Tuť mu bába biblí výloži, dvě kapitole výloži pěkné, velmi okrúhlé; k hruškám bysta podobné a tak velmi bílé. Panic vece bez strachu: – Podáš jich sem, milá brachu. Je se biblí rozkládati a kapitol vykládati s večera až do světu. A když počě svítati, panic se chtieše pryč bráti. Viklefice se ho chváti a řkúc: – Zdeť jest ostati, se mnu jitřní dokonati. (Vynechána porušená sloka) Když sú jitřní skonašta, pěkněť se míle objašta, v boží lásce i v milosti. Nebylo tu nemilosti, což mohu znamenati. Nuž, vy mladí jinoše i vy nádobné panoše, kteří chcete Zákon uměti, máte se k bekyniem ptáti, od nich se učiti. Svědomyť sú Zákona, Regum knih i Šalomúna, tak Davida v žaltáři viece než někteří faráři. Muožte jim rádi slúžiti. Sladkéť mají výklady, úplné, beze všie vady. Komuť jich dadí požiti, muož dobře vesel býti. Rač je, Bože, ploditi! |