V každém člověku je skryto dítě, to znamená výtvarný pud, a jeho nejmilejší hračkou a předmětem vážného zájmu není miniatura lodi, vypracovaná do nejmenších podrobností, ale ořechová skořápka s ptačím pírkem jako stěžněm a s křemínkem jako kapitánem. Toto dítě chce, aby mu bylo dovoleno spoluhrát, spolutvořit také umění, a nechce být pouhým obdivujícím divákem. Neboť toto „dítě v člověku" je nesmrtelným tvůrcem v lidské duši…
Veliké Lalulá
Kraklakvakve? Koranere!
Ksonsirýři – guelira:
Brifsi, brafsi; gutužere:
gasti, dasti kra...
Lalu lalu lalu lalu la!
Chandraradar sísajádra
tesku tes py pi?
Vahapádra, pryvešádra
klukpukpici li?
Lalu lalu lalu lalu la!
Sochoškrt sic kalcisumpa
senmemysagart (;)!
Biboň sod: Quocitem Vumpa
Kleso Klaso Klart (!)
Lalu lalu lalu lalu la!
Noční rybí zpěv
Trychtýře
Dva trychtýře jdou noční tmou.
Těl jejich úzkou skulinou
proudí jas luny
klidně, stále
na cestu
lesem
a t.
d.
Pampevlk
Tygrhart
Plazoret
Děsnýš císařský
Sýdřeň koprsa
Brejmyslivec
Dědkučka maršál
Kudyzík krkonošský
Kotrok říční
Bědava
Žrahlt
Pětikráska
Moudiloďka
Lenostoj čtyřprstý
Protilička rolní
Štikaď samice
Brskonopí
Ránocel menší
Vidamýžď
Škrvrána
Seloká rybničná
Chahája potoční
Slepavka
Kuklava
Kožál
Červenín
Ekzémník
Mokrk
Mžikev
Ostřída
Kuřenka
Koleno
Koleno samo světem jde.
Jen koleno, víc nic.
Není to strom! Stan taky ne!
Jen koleno, víc nic.
Ve válce byl kdys jeden muž
prostřílen sem a tam.
Jen koleno, jak svatostan,
nechytlo ani šrám
Od těch dob samo světem jde.
Jen koleno, víc nic.
Není to strom, stan taky ne!
Jen koleno, víc nic.
Košilela
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá.
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá.
Teď třeská a pleská v ní vánek.
Vichrůrej, vichrůrej.
Kvílivá jak uplakánek.
Vichrůrej, vichrůrej.
Docela osiřela
košilela.
Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíců
Sněden
úhoř.
Vezem
buben.
Svět ten
čert vem!
Na věnec
lupen.
Lháři,
lži jen!
Tys dopad!
Blázinec.