|
Mastičkář muzejní
MASTICKÁŘ: Sěmo blíže přistúpite a u mne masti kúpite! (K Rubínoví): Vstaň, Rubíne, volaj na ně! Viz umirlcě bez pomeškánie, těmto paniem na pokušenie a mým mastem na pochválenie. (Přichází Abraham a nese s Rubínem svého syna.) ABRAHAM: Bych mohl vzvěděti od mistra Severina, by mi mohl uléčiti mého syna, chtěl bych jemu [dáti] tři hřiby a pól sýra. (Jde k mastičkáři): Vítaj, mistře cný a slovutný! Jáz sem přišel k tobě smutný, hořem sám nečujiu sebe! Protož snažně prošiu tebe, by ráčil mému synu z mirtvých kázati vstáti. Chtělť bych mnoho zlata dáti. Pohynulo nebožátko! Předivné bieše děťátko! ...bielý chléb jedieše, a o ržěném nerodieše. A když na kampna* vsedieše, *(kamna) tehdy vidieše, co se prostřed jistby dějieše. Také dobru vášniu jmějieše: když pivo uzřieše, na vodu oka neprodřieše. MASTIČKÁŘ: Abrahame, to já tobě chcu řeči, že já tvého syna uléčiu, ač mi dáš tři hřivny zlata a k tomu svú dceř Mečů. ABRAHAM: Mistře, to ti vše rád dám, cos potřeboval sám. MASTIČKÁŘ: Pomáhaj mi, Boží synu, ať jáz u méj pravdě nehynu! Ve jme božie jáz tě mažiu, jiužť chytrostí vstáti kážiu! I co ty ležíš, Izáku, čině otců žalost takú? Vstaň, daj chválu Hospodinu, svaté Marie, jejie synu! (Po těchto slovech mu lijí kvasnice na zadnici.) IZÁK (vstávaje): Avech, auvech, avech, ach! Kak to, mistře, dosti spach, avšak jako z mirtvých vstach, k tomu se bezmál neosrach. Děkujiu tobě, mistře, z toho, ež mi učinil cti přieliš Jiní mistři po svém právu maží svými mastmi hlavu, ale tys mi, mistře, dobře zhodil*, *(vyhověl) ež mi všichnu rit mastiú oblil. – Silete! MASTIČKÁŘ (k Mariím): Milé panie, šém vítajte, co vem třeba, toho ptajte! Slyšal sem, ež dobrých mastí ptáte. Teď jich u mne pln krám jmáte! (Pokračuje): Letos, den svaté Marie, přinesl sem tuto mast z zámořie. Nynie, u Veliký pátek, přinesl sem tuto mast z Benátek. Tať má mast velikú moc, zeť usdravuje všelikú nemoc. Jest-li v uonomno kůtě která stará baba a jest na jejie břiše kóžě slabá, jakž se tuto mastí pomaže, tak sobě třetí den zvoniti káže. Líčíte-li se, panie, rády, tuto mastiú pomažete líčka i brady, tať se mast k tomu dobře hodí, ale dušiť velmi škodí. TŘI MARIE: Milý mistře, my se mladým liudem slúbiti nežádámy, proto také masti nehledámy, kromě náš smutek veliký zjěvujem tobě, že náš Jesus Kristus pohřeben v hrobě. Proto bychom chtěly umazati jeho tělo, aby se tiem šlechetnějie jmělo. Máš-li mast s myrrú a s tymiánem, s kadidlem a s balšánem, dobrý druže, tu prodaj něm! MASTIČKÁŘ: Zajisté, panie, když u mne té masti ptáte, teď jie u mne velikú pušku jmáte. Letos, den svatého Jana, činil sem tuto mast z myrry a z tymiána. Přičinil sem k tomu rozličného kořenic, v němž jest silné božie stvořenie. Jest-li které mirtvé tělo, že je dlúho v hrobě hřbělo, bude-li tu mastiú mazáno, tiem bude šlechetnějie zachováno. Mastičkář drkolenský MASTIČKÁŘ: Rubiene, sem mi postav masti, jednak přídú kupci z daleké vlasti. RUBÍN: Jednak, mistře, budu, až jich z této krosně dobudu. (Dále vykládá): Prav to každý druh druhu, že k rozličnému neduhu, k rúpóm, k nehtu, k rozličnéj pakosti* *(neduhu) mohu spomoci tuto masti! (Vykládá:) Totoť jest mast prvá, drahá, nemať jie Viedeň ani Praha. Kteráž muže žena jma, ješto v noci nevstává, kup u nás masti této, budeš mieti lepší dvé to! Když svému muži málo pomažeš, kdy chceš, kokrhati jmu kážeš. Totoť jest mast druhá, v téjto masti stará vstuhá. Mělť sem s tu mastí mnoho práce a vtlúkl sem v ni staré háce. Přičinich v ni kobylého mozku a také přílozích prašivú kóžku. Totě mast velmi čistá! Neníť lživá, ale jistá. Přilil sem k niej myšieho tuka, Pustrpalek v ni prdel tluka. A tať mast tu moc má: kteráž ji baba právě zná, když jie sobě k zubóm dobude, hned i s mastí u všech črtóv bude. Totoť jest mast z Míšně! Kupil sem ji za tři bielé višně. Dělánať je z sčinomat*, *(slovní hříčka, složenina ze slov ščina-moč a aroma) Pustrpalek ji dělal chodě srát. Téjť masti nemóž nic býti rovno, takť je drahá, nestojíť za psie hovno. Totoť jest mast čtvrtá, ješto ženy mezi nohy vrtá. A roť jest mast té moci: kteráť se jí pomaže ve dne neb v noci, dřiev než spadne prvá rosa, zroste jiej břich výše nosa. Tatoť jest mast z Náchoda, vóniť má jako z mnichového záchoda. K zimnici a k rúpóm velmi mocna, k hluchotě a k slepotě velmi zpomocna. Jakž by jie kto prvý u nás kupil, hned by jej črt do pekla i s mastí zlúpil. Tato jest mast z Dobrušky! Kupil sem ji za tři plané hrušky. Kteráž panna pomaže své pušky*. *(prsa) |