|
Josef Skupa: Pohádka o chcíplé vodě
Hurvínek Tatí, poslechni, buď tak hodnej, povídej mi pohádku zase ňákou, abych lepší usnul... Spejbl No jo, ale co ti mám povídat ? Hurvínek No, podívej se, třeba... Říkal jsi, že by si mně povídal tu pohádku o chcíplé vodě... Spejbl No tak dobře, tak si lehni hezky a poslouchej... Tak jednou před dávnými a dávnými léty... bylo to včera ráno... žil jeden starý král... bylo mu tak zrovna osmnáct let, dva žejdlíky a pět centimetrů. No, a ten stařičký, vetchý král měl králíka... Hurvínek Byl ten králík bílý nebo strakatý, tatí ? Spejbl Ale já se ti divím, copak jsi už viděl někdy strakatýho prince? Hurvínek Aha! Tak ty říkáš královskému synu králík! A co bylo dál? Spejbl No, tak ten princ byl náramný krasavec. Měl červený nos, kulhal na jedno voko a šišlal na vobě nohy. „Poslouchej, dědoušku," řekl jednoho dne svému otci, „copak, žes tak bledý, jako řípa?" – „Inu, víš, není mi nějak dobře," odvětil král. „Dojdi mi, strýčku, do mlékárny pro prášky! Anebo, ještě lépe, vydej se do světa a přines mi živou vodu!" Hurvínek Živou vodu... Spejbl Ano. No... Tak náš poslušný synáček nemeškal a asi za tři měsíce už si koupil lístek na tramvaj a jel do světa. Hurvínek A jel do světa... Spejbl Ano, jel do světa. No... A když přijel na poslední stanici, byl zrovna večer. Hurvínek Byl večer... Spejbl Ano. Slunce právě vycházelo a v úlech zakokrhaly první kravičky. Hurvínek První kravičky... Spejbl Ano. Tak náš synáček povstal, osedlal svého statného kohouta, pískl na svého věrného kocoura Kanimůru a pokračoval v cestě. Hurvínek Pokračoval v cestě... Spejbl Chodil po moři křížem krážem, až přišel najednou na rozcestí. Ano, přišel na rozcestí... Hurvínek No? A dále? Spejbl Co? Hurvínek Dále! Spejbl Někdo klepal? Hurvínek Ale ne! Abysi povídal dále! Spejbl A já myslel, že někdo klepal, že voláš „dále"! Tak tedy... Kdepak jsme to přestali? Hurvínek No, na tom rozcestí! Spejbl No... Tak tedy přišel na rozcestí a tak si pomyslel: Jedna cesta jde semhle, druhá zase jde támhle. Tak to bude asi rozcestí! Hurvínek No, tak dál, tatí, na tom rozcestí, jak to bylo? Spejbl No, tak počkej! Tak když přišel na to rozcestí, tak nevěděl, kam má jít. Tak si řek': Pudu na druhou stranu! No, tak půjdeme na druhou stranu teda... No, tak tedy, na tom rozcestí nakrmil náš princ svého kohouta senem a kocoura malinami a sám si natrhal na jedné košaté jabloni buřty namazané medem a šlehanou smetanou. Hurvínek Šlehanou smetanou... Spejbl No, ale poněvadž ta smetana byla ještě málo šlehaná, tak popadl bič a sešlehal ji, co se do ní vešlo. A když tak jedl a popíjel, najednou... Hurvínek Copak? Spejbl Počkej! Najednou vyskočil z houští... Hurvínek Kdopak? Spejbl Ale počkej! Neskákej mi do řeči! Vyskočil z houští mrštně jakýsi beznohý stařeček a zamávav divoce svými vousy vykřikl: „Ha, bídníku, kolik je hodin?" „Patnáctého listopadu," odvětil princ. – „Děkuji ti," zařval něžně stařeček. Princ se však nezalekl a dědoušek usmívaje se pravil: „Za to, žes ke mně byl tak šetrný, žes mně tak krásně odpověděl, tedy ti povím, co si budeš přáti a splním každé tvoje přání." - "To se mně hodí," povídá náš princ, „potřeboval bych, dědoušku-staroušku-fousáčku, abysi mně pověděl, kde tady prodávají živou vodu." – „Živou vodu?" povídá dědeček. „To musíš jít daleko a daleko daleko a musíš jít pořád a pořád, až přijdeš do hustého lesa... Hurvínek Hustého lesa... Spejbl Ano. A v tom lese uprostřed je náměstí a na tom náměstí je studánka a tam mají živou vodu... Hurvínek Živou vodu... Spejbl Ano. A jen to dořekl, zmizel. Tak náš milý synáček šel a šel... Hurvínek A šel... Spejbl ...a šel a šel... Hurvínek ...a šel a šel... a šel... Spejbl Ano. A šel, až přišel do toho hustého lesa. A skutečně! Uprostřed byla studánka, ale voda byla zamrzlá. Hurvínek Byla zamrzlá... A to je mrzutý. Spejbl Ale náš princ si dlouho nezoufal, utrhl si hlavu a jal se jí mlátit tak dlouho do ledu, až led prorazil, nabral si vodu do kapsičky u vesty a chtěl jít domů. Ale běda... běda... třikrát běda... Hurvínek Kolikrát? Spejbl Třikrát. Von ten náš milej synáček domů netrefil. A tak bloudí, bloudí a nemůže se dostat domů, poněvadž je bezhlavý... Hurvínek To je škoda, hm... Co se dá dělat... |