|
Alfred Jarry: Ubu králem
Jednání první, scéna 7; Dům otce Ubu. KLÍN, SLOUP, TYČKA, OTEC UBU, MATKA UBU, SPIKLENCI A VOJÁCI, KAPITÁN OBRUBA OTEC UBU Nu, milí přátelé, je nejvyšší čas, abychom připravili plán spiknutí. Ať každý podá svůj návrh. Když dovolíte, povím nejdřív svůj. KAPITÁN OBRUBA Mluvte, otče Ubu. OTEC UBU Nu tak, přátelé, já myslím, že bude nejlepší, když krále jednoduše otrávíme tím, že mu nacpeme do snídaně arsenik. Jak začne baštit, padne mrtev, a tak se stanu králem. VŠICHNI Fuj, špinavče! OTEC UBU Co? To se vám nelíbí? Ať tedy Obruba řekne svůj návrh. KAPITÁN OBRUBA Já bych ho pořádně natřel mečem a rozsekl bych ho od hlavy až po pás. VŠICHNI Ano, to je důstojné a chrabré! OTEC UBU A co když vás kopne? Vzpomínám si teď, že chodívá na přehlídky v železných střevících a s těmi by to bolelo. Kdybych věděl, běžel bych vás radši udat, abych se vytáhl z té špinavé historie, a myslím, že by mi dal ještě prachy. MATKA UBU Ó, ty zrádče a zbabělče, ty ohavný škrobe! VŠICHNI Naplivat na otce Ubu! OTEC UBU Hehé, pánové, jen klid, jestli nechcete, abych vás strčil do kapsy! Ostatně jsem ochoten obětovat se pro vás. Z toho vyplývá, Obrubo, že si bereš na starost krále rozseknout. KAPITÁN OBRUBA Nebylo by lepší, abychom se všichni najednou na něho vrhli se strašným křikem a kušněním? Snad bychom tím strhli vojsko. OTEC UBU Tak počkejte. Já budu koukat, abych mu šlápl na nohu, on se bude vzpírat, já mu řeknu: h o v n a j s, a na to znamení vy se na něho vrhnete. MATKA UBU Ano, a jak bude mrtev, ty se zmocníš jeho koruny a žezla. KAPITÁN OBRUBA A já budu se svým mužstvem pronásledovat královskou rodinu. OTEC UBU Ano, nezapomeň hlavně na mladého Hromoslava. (Odcházejí) OTEC UBU (běží za nimi a přivede je zpět) Pánové, zapomněli jsme na nezbytný obřad; musíme přísahat, že se budeme statečně bít. KAPITÁN OBRUBA Ale jak to uděláme? Nemáme kněze! OTEC UBU Matka Ubu ho zastane. VŠICHNI Nu tak, budiž! OTEC UBU Vy tedy přísaháte, že pořádně zabijete krále? VŠICHNI Ano, přísaháme! Ať žije otec Ubu! Jednání třetí scéna 2; Velký sál v paláci. OTEC UBU, MATKA UBU, DŮSTOJNICI A VOJÁCI; KLÍN, SLOUP, TYČKA, SPOUTANÁ ŠLECHTA, FINANČNÍCI, ÚŘEDNICTVO, PÍSAŘI OTEC UBU Přineste bednu na šlechtu a hák na šlechtu a nůž na šlechtu a knihu na šlechtu! Potom nechte předstoupit šlechtu. MATKA UBU Prosím tě, otče Ubu, mírni se. OTEC UBU Mám čest oznámit vám, že abych obohatil království, zahubím všechny šlechtice a zaberu jejich statky. ŠLECHTICI Hrůza! Lide a vojáci, pomoc! OTEC UBU Přiveďte prvního šlechtice a podejte mi hák na šlechtu. Ty kteří budou odsouzeni k smrti, pošlu do hladomorny, odtamtud spadnou do sklepení Dikobrazího a do Šestákové kasematy, kde jim bude vyňat mozek. (K šlechtici) Kdo jsi, holomku? ŠLECHTIC Hrabě Vitěbský. OTEC UBU Kolik obnášejí tvoje důchody? ŠLECHTIC Tři miliony rixdalů. OTEC UBU Odsouzen! (Uchopí ho hákem a vstrčí do díry) MATKA UBU Zvířecí surovost! OTEC UBU Druhý šlechtici, kdo jsi ty? (Šlechtic neodpovídá) Odpovíš, holomku? ŠLECHTIC Velkovévoda Poznaňský. OTEC UBU Výborně! Výborně! To mi úplně stačí. Do díry. Třetí šlechtici, kdo jsi ty? Vypadáš ohavně. ŠLECHTIC Vévoda Kuronský, města Rigy, Revelu a Mitavy. OTEC UBU Velmi dobře, velmi dobře! Nemáš už nic jiného? ŠLECHTIC Nic. OTEC UBU Tak do díry. Čtvrtý šlechtici, kdo jsi? ŠLECHTIC Kníže Podolský. OTEC UBU Jaké máš důchody? ŠLECHTIC Jsem na mizině. OTEC UBU Za tu drzost táhni do díry. Pátý šlechtici, kdo jsi? ŠLECHTIC Markrabě Toruňský a vojvoda Polocký. OTEC UBU To není moc. Nemáš už nic jiného? ŠLECHTIC Stačilo mi to. OTEC UBU No co, lepší něco nežli nic. Do díry. Co zase žbrbláš, matko Ubu? MATKA UBU Jsi příliš ukrutný, otče Ubu. OTEC UBU Inu, bohatnu. Dám si přečíst seznam SVÝCH statků. Písaři, přečtěte seznam MÝCH statků. PÍSAŘ Hrabství Sandoměřské. OTEC UBU Začni knížectvími, vrtáku! PÍSAŘ Knížectví Podolské, velkovévodství Poznaňské, vévodství Kuronské, hrabství Sandoměřské, hrabství Vitěbské, vojvodství Polocké, markrabství Toruňské. OTEC UBU No a dál? PÍSAŘ To je všechno. OTEC UBU Jak to, všechno? Tak dobrá, sem se šlechtici, a protože chci pořád bohatnout, dám popravit všechny šlechtice, takže mi připadnou všechny jejich statky. Honem, nacpat šlechtu do díry: teď! (Šlechtici jsou vecpáni do díry) Pospěšte si trochu, teďka chci dělat zákony. VŠICHNI To se pozná! OTEC UBU Nejdřív zreformuju spravedlnost a pak přistoupíme k financím. NĚKTEŘÍ ÚŘEDNÍCI Ohrazujeme se proti jakékoliv změně. OTEC UBU Hovnajs! Předně, úředníci nebudou už placeni. ÚŘEDNÍCI Z čeho budeme žít? Jsme chudí. OTEC UBU Připadnou vám pokuty, které uložíte, a statky odsouzených k smrti. PRVNÍ ÚŘEDNÍK Hrůza! DRUHÝ Bezbožnost! TŘETÍ Skandál! ČTVRTÝ Ohavnost! VŠICHNI Prohlašujeme, že za takových okolností nebudeme soudit. OTEC UBU Do díry s úřednictvem! (Úředníci se marně brání) MATKA UBU Ale, co to děláš, otče Ubu? Kdo bude teď vykonávat spravedlnost? OTEC UBU Kdo? Já. Uvidíš, jak to půjde dobře. MATKA UBU To to bude vypadat. OTEC UBU Kibic, drž hubu. Nuže, pánové, přistupme teď k financím. FINANČNÍCI Není třeba žádných změn. OTEC UBU Co? Já chci všechno změnit. Za prvé chci pro sebe polovičku daní. FINANČNÍCI Je krotký! OTEC UBU Pánové, zdaníme majetek deseti procenty, druhá daň bude za obchod a za průmysl, třetí za sňatky a čtvrtá za úmrtí, každá po patnácti francích. PRVNÍ FINANČNÍK To je přece blbost, otče Ubu. DRUHÝ FINANČNÍK To je nesmysl. TŘETÍ FINANČNÍK Nemá to hlavu ani patu. OTEC UBU Děláte si ze mne blázny! Do díry s finančníky! (Finančníci jsou nacpáni do díry) MATKA UBU Ale otče Ubu, ty jsi pěkný král, vždyť všechno povraždíš! OTEC UBU Ale, hovnajs! MATKA UBU Kde máš spravedlnost, kde máš finance? OTEC UBU Neboj se, cukroušku, půjdu sám od vesnice k vesnici a budu vybírat daně. Jednání páté, scéna 4; Paluba lodi, která pluje po Baltickém moři. Na palubě otec Ubu a celá jeho tlupa. SLOUP A teď náš ušlechtilý koráb uhání s větrem o závod po šerých vlnách Severního moře. OTEC UBU Moře chmurné a nehostinné, které omývá zemi, zvanou Germanie, proto tak pojmenovanou, že každý obyvatel této země má nějakou mánii. MATKA UBU Tomu já říkám vzdělání! Je to prý překrásná země. OTEC UBU Ach, pánové, ať je jak chce krásná, Polsku se nevyrovná. Kdyby nebylo Polska, nebylo by Poláků! Konec A teď, protože jste hezky poslouchali a chovali se slušně, zazpíváme vám PÍSNIČKU O KUCHÁNÍ MOZKŮ Po dlouhá léta byl jsem řezbářem, moje choť modistkou v ulici Všech Svatých, k Mariovu poli jsem byl přifařen a vydělali jsme hezkých pár zlatých. Když se v neděli vyčasilo, vivat! natáhli jsme si nové hadry, na kuchání mozků jsme se šli dívat, na Opařenku, honosit se kvádry. Koukej, koukej, mašina se točí koukej, koukej, jak mozek vyskočí, koukej, koukej, soukromníkům z vočí: Hurrá, zatrubte prdelí v tubu, ať žije náš dobrý otec Ubu! Naši dva fakani, plní marmelády, s panáky z hadrů na kozlíku venku, třímali tuto chloubu promenády a nesem se vesele na Opařenku. Cpeme se hromadně do první řady, k zábradlí se musíme dostat nejprve. Stoupnu si na tohle kamení tady, abych si nezmazal křápy od krve. Koukej, koukej, mašina se točí, koukej, koukej, jak mozek vyskočí, koukej, koukej, soukromníkům z vočí: SBOR Hurrá, zatrubte prdelí v tubu, ať žije náš dobrý otec Ubu! To už jsme mozkem bílí až po čepici, fakani se živí, máme trošku strach, vidouce půlmistra třímati sudlici a rány a broky a broky a prach. Najednou vidím v koutě u mašiny kušnu rošťáka, která je mi známá, člověče, jářku, to nebude jiný, ty jsi mě okrad, upadniž ti tlama. Koukej, koukej, mašina se točí, koukej, koukej, jak mozek vyskočí, koukej, koukej, soukromníkům z vočí: SBOR Hurrá, zatrubte prdelí v tubu, ať žije náš dobrý otec Ubu! Najednou mne choť za rukáv vleče: bambulo, teď se vytáhni: flákni ho po držce, teď ti neuteče, půlmistr se zrovna někam naklání. – Skvělá to úvaha, které není rovno, alespoň tak mé odvaze zdálo se, plácnu na soukromníka gigantické hovno, ono se půlmistrovi rozmázlo po nose. Koukej, koukej, mašina se točí, koukej, koukej, jak mozek vyskočí, koukej, koukej, soukromníkům z vočí: SBOR Hurrá, zatrubte prdelí v tubu, ať žije náš dobrý otec Ubu! To už ale přes plot velmi prudce letím, rozzuřený dav mnou cloumá v okamžení, po hlavě se nesu mezi strašným smetím do té černé díry, co z ní návrat není. – Takhle to dopadá, když se jde v neděli na Opařenku, na mozkové polcení, vyjdete si ven, abyste věděli, živí, a zpátky jdete usmrcení. Koukej, koukej, mašina se točí, koukej, koukej, jak mozek vyskočí, koukej, koukej, soukromníkům z vočí: SBOR Hurrá, zatrubte prdelí v tubu, ať žije náš dobrý otec Ubu! |