|
Aischylos: Oresteia
SOUDCI (usedají s obou stran oltáře na bílých kamenných křeslech) ATHÉNA Teď, hlasateli, konej úřad svůj! Lid ať se netísní! A lidský dech nechť oživí již tyrrhénský ten roh, ať břeskným hlasem k nebi pronikne a lidu mému dá již znamení! Soud shromážděn je; proto ticho teď! Je třeba, aby město poznalo řád, jejž tu dávám, a pak soudců sbor by spravedlivě při tu rozhodl. (Znamení trub. Po Orestově boku stanul Apollón.) PRVNÍ ERINYE Svých věcí hled si, Apollóne vládce! Či řekni přímo: co tu vlastně chceš? APOLLÓN Já přišel jako svědek; vždyť ten hoch přec prosil mne a chráněncem mé svatyně se stal. Já sám ho z vraždy očistil. Než přišel jsem i jako obžalovaný. Já vinen jsem tou vraždou jeho matky. – Athéno, ty zahaj soud a při tu ukonči, jak sama rozhodneš! ATHÉNA (Erinyím) Vy máte slovo! Tak již zahajuji při. Když z počátku hned žalující strana věc řádně vysvětlí, je pře již jasná všem. PRVNÍ ERINYE Je nás tu víc, však promluvím jen já, A ty mi odpovídej slovo za slovem! Ty zabils matku. ORESTES Zabil. Nezapírám. PRVNÍ A třeba říci, jaks ji zavraždil. ORESTES I to ti povím: do hrdla jsem zarazil jí meč. PRVNÍ Kdo navedl tě, kdo ti poradil ? ORESTES (ukazuje na Apollóna) On sám; svou věštbou. Sám se hlásí k tornu. PRVNÍ Jak? Věštec ten tě k vraždě matky nutil? ORESTES A nelituji toho, co se stalo. PRVNÍ Však jinak promluvíš, až budeš odsouzen! ORESTES Můj otec, věřím, pomůže mi z hrobu. PRVNÍ Jen věř si v mrtvé, vrahu vlastní matky! ORESTES Vždyť byla vinna dvojím hříchem svým! PRVNÍ Proč říkáš: dvojím? Pouč soudce své! ORESTES Že chotě zabila, mně vraždíc otce tak. PRVNÍ Ty jsi však živ. A ona smrtí svou již smyla vinu. ORESTES Proč jsi tedy ji dřív neštvala, když byla mezi námi ? PRVNÍ Muž, který ubit byl, s ní nebyl téže krve! ORESTES A já jsem téže krve s matkou svou ? PRVNÍ Což, netvore, tě nenosila pod srdcem ? Proč zapíráš krev rodné matky své ? ORESTES Mluv, Apollóne! Vydej svědectví a pověz jim, zda zabil jsem ji právem! Že čin jsem spáchal, nikdy nezapřu. Toť prostá skutečnost. Však rozhodni, zda právem prolil jsem iiž její krev, či těžkou vinou; ať jim odpovím! APOLLÓN Vám, soudu Athéninu, povím vše; jsem přec bůh pravdy a lhát nebudu: on právem zavraždil. A na svém stolci neprohlásil jsem ať muži, ženě, městu, národu, ni jediného slova, které by mně nebyl otec bohů olympských sám přikázal. Jen uvažte, co pro váš rozsudek to znamená. A radím: Dbejte vůle otcovy. Zeus mocnější je vaší přísahy. |