|
Josef Čapek: Psáno do mraků
Nechť nemyslím jen ve slovech! Proč maluji, proč píšu? – Abych si ulevil. Nemám čas ani drzost vyrábět umění. Propadám se životem, jsem oslněn životem, smrdím životem, jsem okouzlen životem, drcen, utahán, nechápu život, lpím na životě, hynu jím a sám sebou. Možno si jen ulevit, ne produkovat. Více zla pochází z lidské lhostejnosti než z přímé zloby. Netvoří se z chvilkové inspirace. Z ustavičného napětí. Raději (ty druhé) potěšovati než znepokojovati. Ne náboženství, ale vulgární literatura, duševní potrava jen pro zábavu, je opisem pro lid. Velké umění je věcí geniality i svědomitosti. Mezi tím, co chceme a co musíme, se utváří celý náš život. |