|
Karel Čapek: R.U.R.
Předehra Helena Oh, myslím, že... kdyby se jim ukázalo trochu lásky – Fabry Nemožno, slečno Gloryová. Nic není člověku cizejšího než Robot. Helena Proč je tedy děláte? Busman Hahaha, to je dobré! Proč se dělají Roboti! Fabry Pro práci, slečno. Jeden Robot nahradí dva a půl dělníka. Lidský stroj, slečno Gloryová, byl náramně nedokonalý. Musel se jednou konečně odstranit. Busman Byl příliš drahý. Fabry Byl málo výkonný. Moderní technice už nemohl stačit. A za druhé – za druhé – je to veliký pokrok, že... pardon. Helena Co? Fabry Prosím za odpuštění. Je to veliký pokrok rodit strojem. Je to pohodlnější a rychlejší. Každé zrychlení je pokrok, slečno. Příroda neměla ponětí o moderním tempu práce. Celé dětství je technicky vzato holý nesmysl. Prostě ztracený čas. Neudržitelné mrhání časem, slečno Gloryová. A za třetí – Helena Oh, přestaňte! Fabry Prosím. Dovolte, co vlastně chce ta vaše Liga – Liga – Liga humanity? Helena Má zvláště – zvláště má chránit Roboty a – a zajistit jim – dobré zacházení. Fabry To není špatný cíl. Se stroji se má dobře zacházet. Namouduši, to si chválím. Nemám rád poškozené věci. Prosím vás, slečno Gloryová, zapište nás všechny za přispívající, za řádné, za zakládající členy té vaší Ligy! Helena Ne, vy mi nerozumíte. My chceme – zvláště – my chceme Roboty osvobodit! Hallemeier Jak, prosím vás? Helena Má se s nimi jednat... jednat... jako s lidmi. Hallemeier Aha. Mají snad hlasovat? Nemají dokonce dostávat mzdu? Helena Ovšemže mají! Hallemeier Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dělali? Helena Koupili si... co potřebují... co by je těšilo. Hallemeier To je moc hezké, slečno; jenomže Roboty nic netěší. Hrome, co si mají koupit? Můžete je krmit ananasy, slámou, čím chcete; jim je to jedno, nemají vůbec chuti. Nemají na ničem zájmu, slečno Gloryová. U čerta, nikdo ještě neviděl, že by se Robot usmál. Helena Proč... proč... proč je neuděláte šťastnější? Hallemeier To nejde, slečno Gloryová. Jsou to jen Roboti. Bez vlastní vůle. Bez vášní. Bez dějin. Bez duše. Helena Bez lásky a vzdoru? Hallemeier To se rozumí. Roboti nemilují nic, ani sebe. A vzdor? Já nevím; jen zřídka, jen časem – Helena Co? Hallemeier Nic vlastně. Někdy se jaksi pominou. Cosi, jako padoucnice, víte? Říká se tomu křeč Robotů. Najednou některý praští vším, co má v ruce, stojí, skřípá zuby – a musí přijít do stoupy. Patrně porucha organismu. Domin Vada ve výrobě. Helena Ne, ne, to je duše! Fabry Myslíte, že duše začíná skřípáním zubů? Domin To se odstraní, slečno Gloryová. Doktor Gall dělá zrovna nějaké pokusy Dr. Gall S tímhle ne, Domine; teď dělám nervy na bolest. Helena Nervy na bolest? Dr. Gall Ano. Roboti skoro necítí tělesné bolesti. Víte, nebožtík mladý Rossum příliš omezil nervovou soustavu. To se neosvědčilo. Musíme zavést utrpení. Helena Proč – proč – Nedáte-li jim duši, proč jim chcete dát bolest? Dr. Gall Z průmyslových důvodů, slečno Gloryová. Robot se někdy poškodí sám, protože ho to nebolí; strčí ruku do stroje, ulomí si prst, rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát bolest; to je automatická ochrana před úrazem. Helena Budou šťastnější, když budou cítit bolest? Dr. Gall Naopak; ale budou technicky dokonalejší. Helena Proč jim nestvoříte duši? Dr. Gall To není v naši moci. Fabry To nyní v našem zájmu. Busman To by zdražilo výrobu. Propánička, krásná dámo, vždyť my to děláme tak lacino! Sto dvacet dolarů ošacený kus, a před patnácti lety stál deset tisíc! Před pěti lety jsme pro ně kupovali šaty; dnes máme vlastní tkalcovny a ještě expedujeme látečky pětkrát laciněji než jiné továrny. Prosím vás, slečno Gloryová, co platíte metr plátna? Helena Nevím – – skutečně –- zapomněla jsem. Busman Můj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu humanity! Stojí už jen třetinu, slečno; všechny ceny jsou dnes na třetině a ještě půjdou níž, níž, níž, až – takhle. He? Helena Nerozumím. Busman Jemináčku, slečno, to znamená, že práce klesla v ceně! Vždyť Robot i s krmením stojí za hodinu tři čtvrtě centíku! To je vám legrační, slečno: všechny továrny praskají jako žaludy nebo honem kupují Roboty, aby zlevnily výrobu. Helena Ano, a vyhazují dělníky na dlažbu. Busman Haha, to se rozumí! Ale my, boží dobroto, my jsme zatím vrhli pět set tisíc tropických Robotů na argentinské pampy, aby pěstili pšenici. Buďte tak dobrá, co stojí u vás libra chleba? Helena Nemám ponětí. Busman Tak vidíte; teď stojí dva centíky v té vaší dobré staré Evropě; ale to je náš chlebíček, rozumíte? Dva centíky libra chleba; a Liga humanity o tom nemá tušení! Haha, slečno Gloryová, vy nevíte, co to je příliš drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za pět let, no tak, vsaďte se! Helena Co? Busman Že za pět let Budou ceny všeho na žádná celá deset. Lidičky, za pět let se utopíme v pšenici a všem možném. Alquist Ano, a všichni dělníci světa budou bez práce. Domin (vstane) Budou, Alquiste. Budou, slečno Gloryová. Ale do desíti let nadělají Rossumovi Univerzální Roboti tolik pšenice, tolik látek, tolik všeho, že řekneme: věci už nemají ceny. Nyní ber každý, kolik potřebuješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude už vůbec žádné práce. Všechno udělají živé stroje. Člověk bude dělat jen to, co miluje. Bude žít jen proto, aby se zdokonaloval. |