|
Josef Václav Sládek: Zlatý máj Své malé dcerušce Heleně a s ní všem dobrým dětem připisuji tyto básně. Věnování Ty písně tady dávám ti, mé dítě, v čas, kdy jsi byla žití na úsvitě. Když byla’s plna štěstí, plna zdraví a úsměv tvůj i pláč byl dětský, pravý. V čas, který neznal žití stránku stinnou; ty vzpomínky ti nikdy nevyhynou. Kdy byla’s jako letní slunko vřelá a jako květ a jako děcko celá. Kdy sestrou začala ti býti matka a tys jí šveholila slova sladká. A otec tvůj, by ku práci se sílil, v noci, kdy spala’s, nad tebou se chýlil. Těch slunečných i teskných písní řadu psal otec tvůj už v chmurném listopadu, kdy pustnul sad, strom dávno přestal kvésti a ty jsi byla celé jeho štěstí – Nuž, provoď tebe píseň ta, – kde jasná, a v žití šťastna buď – ó šťastná, šťastná! Josef Václav Sládek: Skřivánčí písně Ten náš pes Ten náš pes, skákal dnes, skákal také včera; bude as skákat zas zejtra do večera. Pejsku náš, co to máš, žes tak vesel stále? „Řek’ bych vám, nevím sám – hop!“ – a skákal dále. Josef Václav Sládek: Zvony a zvonky Lesní studánka Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes. Tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen, ti ptáci za dne bílého, ty laně v noci jen. Když usnou lesy hluboké a kolem ticho jest, a nebesa i studánka jsou plny zlatých hvězd. |