|
Karel Havlíček Borovský: Král Lávra Po Češích je doma vždycky malý sled, ale všude jinde naplňují svět: muzikanty, jezdce, harfenice, ouředníky, sírky ze Sušice najdeš všude hned. Táhli hudci k bálu, až pan Červíček silným kvapem ztratil z basy kolíček, a když přišli k viklovskému brodu, zpozoroval tu svou velkou škodu na stoku dvou řek. Tam u duté vrby s basou smutně stál: „Půjdu-li ho hledat, promeškáme bál!" Uříz z vrby větev na kolíček, co způsobí, o tom pan Červíček nic se nenadál. Způsobil tam s basou králi čistou věc, jak na bále pustil po strunách smyčec, tu řve basa, až všechno přehluší: „Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!" Král dal hned Červíčka s basou vyhodit, bylo však již pozdě basu oběsit, a tajemství, pro něž lazebníci umírali jsou na šibenici, rozneslo se v lid. Co nyní celý svět věděl od basy, nebylo nic platno skrývat pod vlasy, tak král Lávra nosil po tom bálu svoje dlouhé uši bez futrálu po všechny časy. A po krátké době, když utich povyk, líbil se přec lidu dobrý panovník, zdálo se jim, že ty dlouhé uši právě dobře ke koruně sluší, velká věc je zvyk. Karel Havlíček Borovský: Křest svatého Vladimíra |