|
Staré paměti kutnohorské pod figurou dvacíti drahých rudních kamenů (jimž Horníci handštány říkají) vyobrazené a vypodobněné: prácí Jana Kořínka z tovaryšstva Páně Ježíšova kněze. Vytištěné v Starém Městě pražském u Jiřího Černocha, léta Páně 1675
Handštan čtvrtý, z dolu Slavík vyštufovaný Již jsem chtěl k pátému handštánu sáhnouti, a hle, připadlo mi na mysl, abych těm královským slavíčkům na poděkování tak pěkných o Horách Kuttnách písní zpívaných dvacet slavíčkových sonat, od jednoho pozorného muže a muzikanta za celých čtyrmecítma let vyšetřených, dedikoval. Což teď činím a je se vší ponížeností těm králům presentuji. Sonaty slavíčkové, jichžto on v svém zpěvu užívá. 1. Zpe, tyu, zkva 2. Kvoror, pipi, tyo, tyo, tyo, tyo, tyo, tyo, fio, tyo, tyo, tyo, tyo, tyx 3. Kucyó, kucyó, kucyo, kucyo, kucyo, kucyo, kucyo 4. Zy, zy, zy, zy, zy, zy, zy, zy 5. Kvoror, tyu, kskva, pipik 6. Dyu, tyu, kskvo 7. Kvory, zpe, tyo, tyo, tyo, tyo, tyo, tyo, tyo, tyo, tyo, tyo 8. Tyvú, tyvú, tyvú, tyvú, tyvu 9. Tyo, tyo, tyo, tyo, tyo, tyo, tyo, tyo, tyo, tyo 10. Zpe, zpe, zyzy, zkvokvi 11. Zkvú, zyzy, kvore, tucyo 12. Zpe, zpe, zpe, zpe, zpe, zpe 13. Zpe, zpe, zpe, zpe, zpe, zpe 14. Pipipi, kucyo, kvory, kvorytuo 15. Kvorororor, kucyo, kucyo 16. Kucyo, zkvo, zkvo, zkvo, zkvo, zkvo, tya, tya, tya 17. Kvoror, tyo, tyu, zkve 18. Kvorý, kvorý, kvorý, zpe 19. Zpe, zpe, zpe, pi, pi, pi, pi, pi, pi, pi, pi 20. Zkva, zkva, tyo, tyu, zyzynzy To jsou noty a sonáty, jichžto ten medozpěvný ptáček v svém muzicírování užívá. Znám se, že netak na papíře zní, jak on sám je svým křtánkem a pysečkem hovoří. Ale kdo by chtěl vlastně do té muziky trefiti, musil by se v slavíčka proměniti. Handštan šestnáctý, v dolu Groš zsňatý 1. Ještě rudy zkouší prubíř: měkčí roštýř. Stříbro z nich odhání šmelcíř: čistí prennýř. 2. Barchaníci a kysíří cány lijí: farfule řeží mincíří, pláty bijí. 3. Zmítař je ve vejhni zmítá: krouží klopíř. Hejíč, co zlého, odmítá: rovná štosíř. 4. Lorýří v loru lorují dílo černé: pregíří po nich pregují groše berné. Chci říci, že jsem ještě nic o tom nepověděl, kterak se za starodávna rudy od prubířů prubovávaly, od roštýřů ohněm měkčívávaly, od šmelcířů v hutech rozpouštívávaly. Ani kterak prennýří stříbro na čisto přepalovali, kterak kysíří ze stříbra s mědí složeného cány, to jest pruty kulaté, do barchanu lívali, kterak z těch canů mincíří farfule, totiž čtverhranné kusy stříhali, a z těch farful pláty dělali. Kterak opět zmítaří těm plátům křehkosti v ohni odnímali, klopíří okrouhlé dělali, hejíčí je přebírali, štosíří z křivolakých rovné činili. Kterak potom takové pláty, od ohně a dýmu zčernalé, lorýří na bělo vyvarovali, a posledně pregíří rázy na nich vyráželi. Nepověděl jsem, pravím, ještě o tom nic; aniž pověděti míním. Dílem proto, abych prodloužilou řečí čtenáře neobtěžoval: dílem taky, že se ta všecka díla až podnes na Horách Kutnách konají a od žádostivých spatřená býti mohou. Handštan osmnáctý, v počtu handštánů božích druhý, v vortě Nad Kacířem vyprejtovaný Katechizmus táborský, v němž se oných starých táborů kousky vypisují NB: Litera H Horníka, T tábora mluvícího vyznamenává H: Jaké jsi ty víry? T: Já jsem viklefitský křesťan. H: Kdo jest viklefitský křesťan? T: Ten, jenž to, co Jan Viklef učil, pevně věří a skutkem koná. H: Kdo byl Viklef? T: Byl Engličan rozený, muž ostrého vtipu, který tolik, kolik váš Augustýn, knih sepsal. H: Ty knihy od církve za bludné jsou vyhlášené. T: Od vaší, ale ne od naší církve. H: Kde jest církev vaše? T: Na hoře Tábor, v kraji Bechyňském. H: Kdo jest jejím zástupcem? T: Nejpřednějším Jan Žižka z Trocnova. Po něm hned Prokop Holý. H: Co pak věříte? T: Že skrz nás Bůh všecky římany zahladí. H: V čem pokládáte svou naději? T: V zboží kostelním, klášterním a lidským. H: Co nejvíce milujete? T: Kalich, zvlášť když jest plný. H: Které svaté ctíte? T: Dva toliko mistry. Jana z Husince a Jeronýma z Prahy, pro pravdu v Kostanci upálené. H: Tiť jsou byli bludaři a tvrdošíjní svéhlavci. T: To nevím. Naši knězi nás jinač učí. H: Jací jsou vaši kněží? T: Šilhaví, mhouraví, brloocí, jednoocí; nosatí, hubatí, klepouší; kulhaví, šmithaví, šantaví a tak dále. H: Věru máte znamenité pastýře! T: Dosti na tom, když jen dobře své ovce pasou. H: Kolik jest u vás svátostí? T: Jedinká. Totiž přes hlavu neb záda palcátem biřmování. H: Kolikero zachováváte přikázaní? T: Desatero. 1. Kostely a kláštery nejprve loupiti, potom bořiti. 2. Všecky statky sumovati. 3. Kněze římské v smolných sudech páliti. 4. Po svátosti oltární od římských knězi svěcené nohama šlapati. 5. Křižmem a nemocných olejem škorně mazati. 6. Do křtítedlníc neřáditi. 7. Z vornátů kabáty dělati. 8. Kdykoli, třebas po večeři, tělo a krev boží přijímati. 9. Pokoutné svobodně hřešiti, ale zjevně hřešící, zvláště římany, trestati. 10. Slovo boží kdy– a kdekoli všickni vesměs kázati. H: Bopomozi. Tak věru království božího dojdete. T: My o ně nestojíme, jen když se na tomto světě dobře máme. H: Taky-li skutky milosrdné činíte? T: Ale taky. Nebo: 1. Lačným z úst poslední kousek vydíráme. 2. Žíznícím číšky vody nepodáme. 3. Napolou nahé až donaha zsvláčíme. 4. Žaláře vězněma naplňujeme. 5. Nemocným bolestí přidáváme. 6. Pocestný z příbytku vyháníme. 7. Mrtvé ledakdes, třebas kde havraní krákají, pohřebujeme. H: To jsou skutky nemilosrdný. T: Naši učitelové jinač učí. H: Co pak o Hoře Kutně smejšlíte? T: Že jest Antikristův měšec a opasek. H: A co o Hornících? T: Že jsou všech táborů zhoubcové. H: Co bys hádal: Jaká jest jejich víra? T: Příliš stará a k tomu římská. Ale troufám, že ty babě sekutné brzo zuby vytlučeme. H: Kde svůj život skonáš? T: Hádám, zeť v některé šachtě u Hory. Již tam mnoho bratří na mne čeká. H: Kterak tam bez fartu a kahance polezeš? T: O to se nic nestarám. Slyším, že mi tam po hlavě pomohou. H: Ó! kyz to brzo Pán Bůh dá! |