|
Josef Kainar: Nové mýty Stříhali dohola malého chlapečka Stříhali dohola malého chlapečka kadeře padaly k zemi a zmíraly kadeře padaly jak růže do hrobu Železná židle se otáčela Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn Jenom se dívali Jenom se dívali Že už je chlapeček chycen a obelstěn V té bílé zástěře kolem krku Jeden z nich Kulhavý učitel na cello Zasmál se nahlas A všichni se pohnuli Zasmál se nahlas A ono to zaznělo Jako kus masa když pleskne o zem Francouzská výprava v osmnáctsettřicetpět Vešla do katakomb křesťanské sektičky Smích ze tmy do tmy a pod mrtvý jazyk zpět Je vždy kus masa jež pleskne o zem Učeň se dívá na malého chlapečka jak malé zvíře se dívává na jiné Ještě ne chytit a rváti si z cizího A už přece Ráno si staví svou růžovou bandasku Na malá kamínka Na vincka chcípáčka A proto učňovy všelijaké myšlenky jsou vždycky stranou A trochu vlažné Toužení svědící jak uhry pod mýdlem Toužení svědící po malé šatnářce Sedává v kavárně pod svými kabáty Jako pod mladými oběšenci Stříhali dohola malého chlapečka Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti nesmět se pohnouti na židli z železa Už mu to začlo Konec cesty Vezmi mne s sebou Dolů Někam Nemohu Slyšíš? S tebou Čekám Sem Hrůza Tvář i kamení Točím se v tmách A v plameni Vezmi mne s sebou Dolů Zpět A pršet Zticha Zabíjet Tak cizí v ústech V domě Chladno Co zbývá S tebou Dolů Na dno Má strašná Znovu Odejít Co není kam A spát a klid Zuřit i spát Ne po únavě A klika Cvaká Cvaká v hlavě Jediná pryčna A z té pryč Přikryj mne Dveře Pláč a klíč Jediná dlažba Po ní šels ty A už jen ty A konec cesty Hudba Odcizuje se nám Kup mu ty housle a smyčec S ušima plnýma růžového vosku A jak se vyvíjejí všechny druhy Aby líp čelily osudům horku a hlubinám Počínajíc Odysseem Rodíme se se svým voskem v uších Pějí marně Když je míjíme Kup mu ty housle a smyčec Ale celá příští léta Budou mít na skříni malinkou mumii Královského novorozeněte Hudba se mstí! Mrtvá hudba se msti! A hluší slýchají mnohohlasy smrti Jen jako praskot Svých vlastních Ucpaných Lebek |