|
Jaroslav Seifert: Samá láska
Slavný den Jak se sluší pravému proletářskému pěvci, byl jsem na prvního května na Václavském náměstí, stoje v řadách mezi truhláři, kovodělníky, nádenníky a ševci, mezi všemi těmi, kdož mají málo nebo nic, v kapse ani krejcar, v duši bolestí na tisíc a pod rudými prapory, které vášnivě vlály, k modrému nebi jsme hlučně provolávali řeči plné pýchy, nadávek, vzdoru a síly, abychom cinkot zlata a chytrácké řeči sociálpatriotů hromovou bouří výkřiků naráz přehlušili. Pohoda byla krásná, v tetelícím se vzduchu voněla střemcha odkudsi z daleka, z parku, chtělo se zpívat píseň jarní, plnou jásavých zvuků o slunci, o lásce, k poctě všech zamilovaných párků, ale my ve jménu spravedlnosti a ve jménu práva, přišli jsme, abychom demonstrovali proti tomu, co na hřbet se nám dnes dává. Pryč s buržoasií, modla kapitálu ať se svalí, ať žije Rusko, třetí internacionála buď zdráva! Žádné války, žádné švindle, nic takového, chceme nový svět, svět podle přání svého; neboť život je krásný, a květiny voní, země oddychuje novou, vlahou radostí a nám zástupům zastesklo se dnes po ní. Dost dlouho dřeli jsme se na tu buržoasní chásku, dost dlouho hromadili jsme jim do kapes dukáty a neměli jsme ani kdy vyjíti na procházku do Stromovky, kde voní fialky, bezy, akáty a vzácné exotické květiny pro buržoasní nosy, kde v restauraci celý den rušně a z veselá číšníci sklenice piva na stůl nosí a ryčné pochody hraje vojenská kapela; vždyť my ve jménu práva a spravedlnosti tohohle všeho máme až po krk dost, a ten, kdo se celý život svůj jenom postí, chce také jednou, všech starostí prost, sednout si klidně ke stolům plným jídel a poslouchati krásné zvuky hudby, jako by bylo to chvění andělských křídel. My občané volní, svobodní, k vám, pánům zbabělým, dnes do uší hřmíme: my chceme vše, my chceme více, my také chceme mít k obědu vepřovou se zelím, k večeři telecí s nádivkou anebo na paprice; demonstrujeme a pravíme důrazně: nechť nezapomíná nikdo z vás pánů tam nahoře, my také chceme píti láhve burgundského vína a jísti marinované úhoře a je v nás pevná a nezdolná víra, že také jednou zasednem si v klidu ke stolům, k bochníkům ementálského sýra a za ten všechen žal a za tu všechnu bídu z přemíry hojných země darů i my si chceme vybírat ty nejchutnější, uzené lososy, salámy a bečky kaviáru a protože v železnou logiku dějin pevnou chováme důvěru, věříme, že i my si jednou přihnem z lahví likérů, a za příkoří, jež my i naši předkové musili vytrpěti, budem se potom v autech vozit my i naše děti. Neboť tak tomu chce pomsta, tak tomu musí být, to je náš veliký sen a v boji náš pevný štít, a proto v tento slavný den, den prvního máje, jsme vyšli do ulic, v svých srdcích hněv a touhy. – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Radostí celý bez sebe, v ruce karafiát maje, očima počítal jsem průvod nekonečný a dlouhý. Píseň o dívkách Uprostřed města dlouhá řeka teče, sedm mostů ji spíná, po nábřeží chodí tisíc krásných dívek a každá je jiná. Od srdce k srdci jdeš zahřát si ruce v paprscích lásky veliké a hřejné, po nábřeží chodí tisíc krásných dívek a všecky jsou stejné. |