Jaroslav Seifert: Koncert na ostrově Píseň o ženách Kdekdo mi říkal: Pamatuj si dobře, jsou větší vášně na světě, než je láska. Možná, že ano. I zabíjet je vášeň a patrně jsou, kteří nikoliv bez rozkoše překročí zabitého. Možná, že ano. Válka však končí. Kdo by v této chvíli přemýšlel ještě o tak smutných věcech. Možná, že já. Neboť kdyby ženy obsluhovaly děla, padaly by na svět jenom růže. Možná, že ano, možná také, že ne. Jaroslav Seifert: Halleyova kometa Botanická zahrada Před orosenou stěnou skleníku zůstal jsem přimrazen: skleník byl zavřen, na sklech tály vločky, ale pod listy, které měkce se kladly jako živé vějíře, list za listem a kolem dokola, spatřil jsem dívčí tvář. Tma nemá kůži černější. Jen zuby svítily jí z tváře na cestu úsměvu. Ptal jsem se jí, kdo je a jak se ocitla v parnatém šeru skleníku pod těmi listy, jež se měkce kladly list za listem a kolem dokola. Obrátila se po mně, bělma jejích očí byla nazlátlá a kolem hrdla se-jí plazil stříbrný náhrdelník. Jistě mě neslyší, a klepu klouby prstů. Vstala pomalu a dlaní, která byla světle růžová, otřela opocené sklo. Nikdy jsem nebděl víc než v této chvíli. To jenom spáči, kteří v noci zápasí s němými přeludy, když se probouzejí a sen již couvá kvapem nazpátek do černých prostor noci, která minula, marně se pokoušejí přivléci je zpět před rozespalé řasy. Rychle se skláním za tou rukou, vždyť jsem bděl. Však za sklem nebyl nikdo. Seifert, Jaroslav: Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů, Československý spisovatel, Praha 1986