|
Konstantin Biebl: S lodí, jež dováží čaj a kávu
S lodí jež dováží čaj a kávu S lodí jež dováží čaj a kávu pojedu jednou na dalekou Jávu Za měsíc loď když vypluje z Janova stane u zeleného ostrova Pojedem spolu já a ty vezmeš s sebou jen kufřík a svoje rty Pojedem okolo pyramid loď počká až přejde Mojžíš a jeho lid S vysokou holí zaprášenými opánky jde první přes mořskou trávu a rozkvetlé sasanky Hejno ryb na suchu zvedá svá křídla jako ptáci letí za vodou a ve vlnách se ztrácí Javanky Ráno jdou na passar prodávat ananasy aby jim voněly ruce až budou si na noc rozplétat vlasy A když je rozpletou osud všech Javanek usednou tiše před chatou s očima k moři a s hřebenem nazpátek * * * Nejdřív po ovoci zvedám ruce a nejvýš, jak na světě mohu. Ó tropické slunce! Ó rovníkové slunce, ty nejstarší ze všech malajských bohů! Malý uličník, palmy, před vámi smutně sklání hlavu, ten, co nejlíp lez po stromech z celé vesnice. Rád by se dostal k vám na byt a dobrou stravu mezi kokosy a opice. Rád by se vyšplhal mezi pestré ptáky. Ó barva křídel zářivá! Tak snadno vznesou se nad oblaky a do nebe letí za živa. |