|
Vítězslav Nezval: Papoušek na motocyklu Host III, červenec 1924 Je to třeba říci bez okolků. Marně jsem čekal na příchod jasnovidné stenotypistky, když horečka, vysvobodivši se z lékařských encyklopedií, obsáhla ohňostroje a tančí. Má půvabná sestřenko, má rádiová holubice, bon vent, bonne mer. Ten, kdo přišel z nenadálého klidu nemocnice anebo z bulvárů minulého století a naklonil ucho k mé hlavě, uslyší zvonění třiceti budíčků. Nervózní zdraví 20. století je předpokladem moderní poezie, umožňujíc rychlé asociace a volné představy. Jsem zaujat pro svůj způsob. Básníci minulého času holdovali filosofii. Myšlenka. Její nenadálé odstupňování. Dedukce, indukce, rozvedení syžetu, závěr. Logika pojmů všacených do slavnostního hávu. Hú, jaká práce! – Plesnivé nevlídno pracoven. Myslitelé. Starý způsob tvoření, neorganický, podřizující se ideologii, syžetu a logice. Jsem v neustálém kontaktu se svým trávením. Všecky smysly v chodu. 36 antén a instinkt věčně protékající. Všecky se slévají k jedinému bodu šachovnice. Souhrn chvění a jeho šipky – hle senzibilita. Nový způsob, organický a fyziologický růst z představ a jejich reprodukčních zákonů. Hle, to jste vy, jež mne vytváříte. Sluch, jímž jsem přiváděn k věčnému spánku. Neustálé hučení promenád. Tupé lomozy, jimiž jsem usmrcován. Je třeba pohlédnout vzhůru na letící aeroplán a uslyšet skřivánčí píseň. Stav citlivosti v deliriu. Auditivní typy umělců poklesají s kursem romantické kontemplace. Hle, to jste vy. Oči, jimiž jsem probouzen k životu. Je třeba vidět elektrické květiny a cítit vůni v odporné tlačenici. Magická zrcadla, oči, vidmo pralesa a tučné verše na nároží. Hle, to jste vy. Modré barvy halen, tato kolmá nebesa, kokardy drožkářů. A neustálá přítomnost nových zahrad a vinobraní, mých ptáků. Nezapomenutelné pohádky. Superiorita představy zrozené z moderních velkoměstských skutečností zvýšila vizuální schopnost dnešního umělce. Není pro mne pojmů. Pryč se syžetem! To vše jsem spatřoval každodenně v několika zlomcích vteřiny. Nosím vás s sebou bez filosofické souvislosti. To jste vy, jež mne vytváříte. Hle, to jsem já. Souhra představ těchto papoušků s kouzelnými jmény. Pojem a syžet jsou odvozené koreláty filosofických epoch. Logická a ideologická scholatika. Představa, primární a fyziologický korelát. Neustálé pronikání. Vždy jiná směs. Zákon asociace, nejiná síla než ta, jež ovládá mou žízeň a mé vášně. Je třeba neustále naslouchat tomuto zákonu. Lenosti, hydro, jež chceš být věčně ukájena. Je třeba neustále vynalézat. Zákonnost této poezie, zcela životná jako zákonnost snu. Kouzelník, jenž z nekonečnosti možností vybral vždy jedinou. Prvky v neustálém víření. Hle, některé udice: Poetická inteligence spočívá v přehlušení načerpané inteligence. PŘEDSTAVA: Tvar zaostřený v zrcadle. Ohnivý papoušek nebo lampión. Opona padá. Tvar zaostřený v zrcadle. ASOCIACE: Alchymistka rychlejší nežli rádio. Je to zcela přirozené jako výměna krve. Jiskry přeskakující z hvězdy na hvězdu. Asociace primární, obecně platná, zprostředkující stav otevřené hypnózy mezi básníkem a čtenářem. Asociace sekundární, závislá na individuální paměti. RYTMUS: Síla, jež přetrhává souvislost tepu. Mezery v logickém. Není plynulosti. Je jiskření. Představy vržené a odvržené, kolibříci za určitého osvětlení. Řada signálů. Rým: Sbližovat vzdálené pustiny, časy, plemena a kasty souzvukem slova. Vynalézat podivuhodná přátelství. Nutnost představové kvality rýmujících se slov. Asonance: Bystrá, mondénní, neodolatelná. Je to labilní a kouzelné jako přístav před odjezdem, láska těch, již na sebe letmo pohleděli a milovali se. Zábavné mezaliance. Asonance připouští velké množství asociací, nejsouc zatížena akustickou vazbou tak legálně jako rým. Metafora: galantní exaltovaný světák. Metafora: nástroj básnické transfigurace. Umění: Umění zachycovat a řídit tyto běžce. Umění ekvilibristiky. Hle, maximální výkon, toť hra. Práce: ta předcházela. Otažte se tanečnic a polykačů ohně. Otažte se papouška, jedoucího na motocyklu. Absolutní zvládnutí formy a konstrukce. Vytvoření pleti. Múza: To se udává tím vůně. Múza. Axióma tohoto způsobu, zcela fyziologický pochod. Ukájení pudu poetického. Integrální účelnost. Umění: velicí milovníci, smělí a krásní, procházejí brlohem onanistů. Křídla. Báseň: Zázračný pták, papoušek na motocyklu. Směšný, prohnaný a zázračný. Věc jako mýdlo, perleťový nůž či aeroplán. Svébytný reálný objekt ve světě představ a jejich forem, neodvislý od světa jevů. Materiál, z něhož vyrůstá jeho poetická nadstavba. Některé záliby: Křiklavé barvy, kolotoč, obrázky světic v krajkách, harmonika, hráči z Jenofefy, lidé v zástěrách, planety, kořalka, venkov, pohádky a jejich asociace. Některé záliby: Pudr, výkladní skříně, parky, promenáda, orchestriony, kavárna, rozmar, kravaty, umělé květiny a jejich asociace. Láska k Múze. Nové směsi: Historie a bajky promíšené s povídačkami z musichallu. Zázračné křížení. Invence. Emoce: Maximum emocí za vteřinu. Ne popis. Souhrnná představa: Reflektor, jenž má účinek. Rána ve spánku, jenž vzbuzuje sen. Pochod jako ve snu. Od účinku k jednotlivostem. Světlý bod, jenž rozvířil hladinu. Psychoanalytikové objeví patrně zase pravý smysl této poezie. Účel: Emoce. V den posledního soudu bude mi třeba vrhnout před tvář stvořitelovu místo cynické mrtvoly, tohoto žalostného spáleniště, 2 nebo 3 básně. Obohatil jsem svět o 2 nebo 3 nové papoušky. Celníku Rousseau: „Grešlička almužna malá ta mu do ráje pomáhala." |