|
Vítězslav Nezval: Moderní básnické směry
Poetismus Ve Francii, kde je bohatá a dlouholetá básnická tradice, byla již všecka slova zrýmována a nemohou být prostředkem bezděčných objevů. V české literatuře, kde je tradice poměrně mnohem chudší, šlo s pomocí nových rýmů a asonancí vycházeti na dobrodružný lov fantazie. Nové, nikdy předtím nepoužité rýmy a asonance byly zvláště dobrou udicí na lovení fantazie a nových, nebývalých básnických obrazů. Jak se rodí poetická báseň za pomoci asociativního myšlení a elementárních prvků básnické formy, lze dokázati například na tomto čtyřverší: A nazváno buď prostou chatrčí Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí a člověk neví kam by složil hlavu (Vítězslav Nezval: Abeceda) Z velmi volného přirovnání tvaru písmene A se stříškou vzniká první verš. Asociací chatrče a divošských stanů přeskočí fantazie na rovník a přeje si přenésti jeho klima do našich věčně deštivých krajin. Z rýmu chatrčí – vystrčí se zrodí představa šneka, vystrkujícího růžky z domu, který nosí s sebou. A za pomoci rýmu nad Vltavu – hlavu si vybaví obraznost ubohé lidi bez přístřeší. Vidíme, že báseň se nezrodila z nějakého předběžného plánu, nýbrž během složitého rozvíjení obraznosti omezované i podporované rýmem. |