|
Velemir Chlebnikov: Zesynověla noční sinava Zesynověla noční sinava a sinou něhu na vše leje a do úpadu kdosi volává, nad žalovem večera se zamýšleje. To bylo, když bárky rozsvítily na moři tři hvězdy ze zlata a když rozvětvila nad mohyly chvojku osamělá netata. To bylo, když v proudu toho děje hory purpur položily na vrkoč a bezuzdný podmych vodověje (je tak krásný!) říci nedovedl, proč. To bylo, když slova Odysseova rybolovci notovali nad vnadidlem a na moři v dálce obzor stehoval bílou pěnou vlnu s kosým křídlem. Velemir Chlebnikov: Zakletí smíchem Ó rozesmějte se, smáči! Ó zasmějte se, smáči! Ó zasmějte se usměvavě! Ó těch smáček nadsměvných – smích úsměvných smáčů! Ó vysměj se rozesmátě smíchu nadsměvných smáčů! Ó rozesmějte se, smáči! Ó zasmějte se, smáči! Velemir Chlebnikov: * * * Čerň čirikavých čírek na čele jezera, na čirém čele vod v čupřinách palaší. Šiky vážek leští jasy oblaků, čistých oblaků, šiky vážek čeření šíří po jezeře. Velemir Chlebnikov: * * * Co vaříš, továryšč? Z ochichů a achichů jíchu Přidej do ní: – Ech! – Ich! – Uch!
Velemir Chlebnikov: Obrateň
(Pokus o analogii pasáže z básně „Razin" – poznámka překladatele) Já, Razin, s vílou vědy volám lesy čísel, málo viděv u oliv. S ní – za ráj! Kalí silák meč. I dal sosně dýmy den s osladičem. Saze zas. A kouř u oka i náraz a rány. Repot se šíří. Míří šestoper. Celý je jilec a kov oka. On a ráno. A na keře řek mává mečem a vám nese sen, volaje: „Já? Lov! Volho! Och, lov!" Nebo dopadá podoben márám. „Mířím! E, tlapy, palte! Šípe piš! Šílíš? Šíp? Mečem piš! V oko okov! Manéže nám! A nám atamana!" Udeř! Pán napředu! Melem! Melu kamenem a kůlem. Tělo kosy, vysoko leť! A srp v prsa! Tak, kat. I kat má meč. Mám taky! Ej, noho, hoň je! Nevěra careven? Á, cha! Ji bičem i meči bij! Lap! Pal!! Nepal!!! Ej, je lapen!" Kazak letěl. On met mečem... Temno... Řek výmol zlomiv, keř lámal a teče ta řeka na keř. Ťal? Ať! Šrámy? Marš! Neměř řemen! Neleň! Naň! No i na rameni nemá rány on. I letěli! Žula kalila kaluž. Hor letěl roh. Ráje jar, léta těl, tuny minut, vína niv, nuly lun i roh hory, i váha a hávy. Žijí psi. Mizí žal, až i zimy spí již. Rezem den hlavolamy vymaloval. Hněď mezer. I pokryl medem lyr – kopí. Já – tichý taj. Ni Valkýry, ni ryk lavin. Niva rtů. Nit stínů travin. |