Ezra Pound: Cantos XXX Nářek jsem slyšel, nářek kteréhosi dne, Artemis hlasným zpěvem, Artemis si na Soucit stěžovala: jeť Soucit příčinou zhouby lesů, Soucit hubí mé nymfy, Soucit sanuje tak mnohou nepravost. Soucit hyzdí duben, Soucit je všeho kořen a zdroj! Že se mne nižádná kráska nepřidrží, tím je vinen Soucit, vinen tím, že jim brání v zabíjení. Veškeré věci pošpatněly v tomto čase, a to je důvod, proč nikdo nedojde čistoty, neboť cítí soucit se špatností a všechno je zkřiveno. Už nesviští mé oštěpy, aby zabíjely. Nic už není čistě zabíjeno, leč propadá hnilobě. Na Pafu jednoho dne jsem také slyšel: ...nespěchá si s mladým Martem hrát, máť ona soucit s třesoucím se bloudem, ona živí jeho žár, popel jeho udržuje horký. Čas je zlo. Ano, zlo. Po mnoho dnů bloudil mladý Pedro zdrcen, po mnoho dnů poté, co byla Inez zavražděna. Přicházeli urození páni do Lisabonu po mnoho dnů a skládali hold. Na trůně mrtvé, vyhaslé oči, koruna na mrtvých vlasech a po boku mrtvé ještě mladý král. Přišla madam ´YAH [hilé] oděná leskem oltáře a cenou vzácných voskovic. „Čest? Na tu tvou kašlu! Seber dva milióny a zhltni si je!" Šel Messire Alfonso a odplul člunem do Ferrary a neřekl ani slůvko, když tudy prošel. Proto jsme to vyřezali do kovu zde v Césarově svatyni: pro knížete Césara Borgiu, vévodu z Valencie a Emilie …a přivedl jsem písmorytce a tiskaře nikoli plytké a tupé (ve Fano Caesaris), významné a umné mistry písma a jednoho písmorytce na řecké a hebrejské litery jménem Messire Francesco da Bologna, a nejen pro běžné typy, on přec vynalezl nový typ kursiva či kancelářský zvaný a nebyl to Aldus či někdo jiný, ale tento Messire Francesco, kdo řezal všechny Aldusovy litery tak půvabně a kouzelně, jak jimi proslul Hieronymus Soncinus 7.července 1503. a co se týče textu, vzali jsme jej z onoho od Messire Laurentia a z kodexu kdysi pánů Malatestů... A v srpnu toho roku zemřel papež Alessandro Borgia. Il Papa mori. Pound, Ezra: Chtěl jsem napsat ráj, přel. K.Bednář, Votobia, Praha 1993 Poznámky a vysvětlivky ke Cantos Canto XXX Nářek jsem slyšel – první a druhý odstavec mají v originále orthograficky i lexikálně ráz rané nové angličtiny (16-17. stol.). Artemis – bohyně rychlé smrti si stěžuje na Soucit, který nechává věci přetrvávat déle, než je jim určeno. Pafos – město na Kypru, kde byla svatyně Afrodíty (která podváděla Hefaista s Apollónem). Pedro, Inez da Castro – příklad marné snahy zastavit čas (viz pozn. ke Canto III). 'YAH hylé – (řec.) „látka, hmota" – zde asi přezdívka Lukrezie Borgie (1480-1519), sestry Césara Borgii, dcery papeže Alessandra VI. Messire Alfonso – Alfonso ďEste (1476-1534), třetí manžel Lukrezie Borgie, kterou si vzal za vysoké odbytné. R. 1505 se stal vévodou ferrarským. Proto jsme vyřezali do kovu... – pasáž je parafrází dedikace v Soncinově vydání Petrarky (z r. 1503). Cesare Borgia – (1476-1509), bratr Lukrezie, vévoda z Valencie a Emilie. Fano Caesaris – Fano je město ve střední Itálii; zde „Caesaris" snad narážkou na Augustův triumfální oblouk ve Fanu. Messire Francesco da Bologna – jeden z prvních tiskařů, snad totožný s Franceskem Griffim, který tiskl v Bologni v 1. 1516-17 a spolupracoval na Aldusově vydání Vergilia a na Soncinově vydání Petrarky. Aldus Manutius – (1450-1515), tiskař a humanista. Hieronymus Soncinus – Gerolamo Soncino, z židovsko-italské rodiny tiskařů; založil tiskárnu ve Fanu (1501-1515) a tiskl klasické řecké a hebrejské texty. R. 1503 vyšel u něho Petrarca; v předmluvě obviňuje Alda, že si přisvojuje vynález kursivy. Messire Laurentius – Lorenzo do Medici, zakladatel knihovny ve Florencii. papež Alessandro VI. Borgia – zemřel r. 1503. Papa mori – (it.) „papež zemřel".