|
Daniil Charms: Příběhy
Maškin zabil Koškina Soudruh Koškin tancoval okolo soudruha Maškina. S. Maškin jej pozorně sledoval. S. Koškin mával uraženě rukama a protivně mrskal nohama. S. Maškin se zamračil. S. Koškin hnul břichem a přidupl pravou nohou. S. Maškin vykřikl a vrhl se na s. Koškina. S. Koškin se pokusil utéci, ale klopýtl a byl dostižen s. Maškinem. S. Maškin udeřil pěstí s. Koškina do hlavy. S. Koškin vykřikl a padl na všechny čtyři. S. Maškin kopl s. Koškina do podbřišku a ještě jednou jej udeřil pěstí do týla. S. Koškin se svalil na zem a umřel. Maškin zabil Koškina. Případy Jednou se Orlov přejedl hrachovou kaší a umřel. Když se to dozvěděl Krylov, umřel také. A Spiridonov umřel sám od sebe. Spiridonova žena spadla s příborníku a také umřela. Spiridonovy děti se utopily v rybníce. Spiridonova babička se opila a zatoulala se. Michajlov se přestal česat a dostal vyrážku. Krylov nakreslil dámu s bičem v ruce a zešílel. Perechrestov dostal telegraficky čtyři sta rublů a začal se tak naparovat, až ho vyhodili z práce. Takoví dobří lidé, a nedovedou se postavit na vlastní nohy. Vypadávající stařeny Nějaká stařena se z nadměrné zvědavosti vyklonila z okna, vypadla a potloukla se. Z okna se vyklonila druhá stařena, začala se dívat dolů na tu potlučenou, ale z nadměrné zvědavosti se také příliš vyklonila, spadla a potloukla se. Potom z okna vypadla třetí stařena, pak čtvrtá a pátá. Když vypadl šestá, přestalo mě to bavit a šel jsem na Malcevský trh, kde prý jednomu slepci darovali pletenou šálu. Modrý sešit No 10 Byl jednou jeden zrzavý člověk, který neměl oči ani uši. Neměl ani vlasy, takže zrzavý se mu říkalo jen ze zvyku. Mluvit nemohl, neboť neměl ústa. Nos také neměl. Neměl ani ruce ani nohy. A břicho neměl, a záda neměl, a páteř neměl, ba ani žádné vnitřnosti neměl. Neměl prostě vůbec nic! Takže se neví, o kom je řeč. Raději se už o něm nebudeme dál bavit. Sen Kalugin usnul a tohle se mu zdálo: sedí v křoví a okolo křoví se prochází milicionář. Kalugin se probudil, poškrábal se na puse, znovu usnul a zdálo se mu tohle: prochází se okolo křoví, ve kterém sedí schovaný milicionář. Kalugin se probudil, pod hlavu si dal noviny, aby si neslintal na polštář, znovu usnul a zdálo se mu, že sedí v křoví a okolo jde milicionář. Kalugin se probudil, vyměnil noviny, lehl si a usnul. Usnul a znovu se mu zdál sen, jak sedí za milicionářem a okolo se procházejí keře. Kalugin zařval, zazmítal sebou v posteli a už se neprobudil. Spal nepřetržitě čtyři dny a noci. Pátý den se probudil tak zesláblý, že si boty musel přivázat provázkem k nohám, aby mu nespadly. V obchodě, kde si vždycky kupoval pšeničný chléb, Kalugina nepoznali a strčili mu chléb položitný. Zdravotní hygienická komise při prohlídce bytu shledala Kalugina hygienicky závadným a k ničemu se nehodícím a přikázala bytovému družstvu vyhodit Kalugina společně se smetím. Kalugina přeložili napůl a vyhodili ho jako odpad. Čtyři názorné příklady toho, kterak nová myšlenka dokáže ohromit člověka, který na ni není připraven SPISOVATEL: Jsem spisovatel. ČTENÁŘ: A u mě jsi hovno! MALÍŘ: Jsem malíř. DĚLNÍK: A u mě jsi hovno! SKLADATEL: Jsem skladatel. VÁŇA RUBLEV: A u mě jsi...! CHEMIK: Jsem chemik. Fyzik: A u mě jsi...! Daniil Charms: Anekdoty Lev Tolstoj měl hrozně rád děti. Když se ráno probudí, nějaké si chytí a hladí po hlavičce, dokud ho nezavolají ke snídani. Jednou se Gogol převlékl za Puškina, přišel k Puškinovi a zazvonil. Puškin mu otevřel a křičí: „No podívej se, Arino Rodinovno, kdo to přišel – já!" Puškin rád házel kamením. Sotva uviděl kameny, už je musel házet. Tuhle se rozdováděl tak, až byl celý rudý, mával rukama, házel šutry, prostě paráda! Puškin sedí doma a přemýšlí: „Já jsem génius, to je v pořádku. Gogol je taky génius. Ale vždyť i Tolstoj je génius. Kdy už to skončí?" A tím to skončilo. Daniil Charms hrozně rád stál každé ráno na hlavě. I během dne se každou chvilku stavěl na hlavu, i po obědě, i před večeří, i po večeři až do hluboké noci. Všichni kolem něco psali, pořád se někam cpali, schůzovali, klepali na dveře a chodili na úřední místa, ale on pořád stál a stál a stál. |