|
Antara ibn Šaddád: Poznáváš? Poznáváš? Je to vánek z aš-Šaraby, či vůni ambry přivál vítr, slabý z té vůně? Sjel to po mračnech nůž blesku či se tvůj oheň zjevil mému stesku tam odtud, kde ty jsi... Kde? Vůbec se mi nezdá, že se mi přiblížíš. Jsi hvězda. Kolik jsem kvůli tobě trpěl ran! A co jich přijde... Kéž vidíš, jak si vedu v bojích, mou sílu v meči, krev pod prachem, šerem... Volám své svědky: koně, dny, kdy se perem, bodáme pancíře, k srdcím, a kopí lámem... Modlit se Arabové k rekům, já jsem chrámem. A být smrt člověkem, nemám strach z jejích přesil; člověk Smrt by se sám dal na útěk a zděsil... |